2Pa 17,1: Místo Ásy se stal králem jeho syn Jóšafat. Ten pevně vládl nad Izraelem.
2Pa 17,2: Do všech opevněných judských měst dal vojsko a na judském území i v efrajimských městech, která dobyl jeho otec Ása, umístil výsostné znaky.
2Pa 17,3: Hospodin byl s Jóšafatem, neboť chodil po cestách, jimiž chodíval dříve jeho otec David, a nedotazoval se baalů.
2Pa 17,4: Dotazoval se Boha svého otce a řídil se jeho přikázáními, ne jak to činil Izrael.
2Pa 17,5: Hospodin upevnil království v jeho ruce a celý Juda dával Jóšafatovi dary, takže měl mnoho bohatství i slávy.
2Pa 17,6: Jeho srdce bylo naplněno hrdostí, že chodí po cestách Hospodinových; proto také odstranil z Judy posvátná návrší a posvátné kůly.
2Pa 17,7: V třetím roce svého kralování vyslal své správce Ben-chajila, Obadjáše, Zekarjáše, Netaneela a Míkajáše, aby učili v judských městech.
2Pa 17,8: S nimi poslal lévijce: Šemajáše, Netanjáše, Zebadjáše, Asáela, Šemíramóta, Jónatana, Adónijáše, Tóbijáše a Tób-adónijáše, lévijce, a s nimi kněze Elíšamu a Jórama.
2Pa 17,9: Ti učili v Judsku. Měli s sebou knihu Zákona Hospodinova, obcházeli všechna judská města a vyučovali lid.
2Pa 17,10: Strach z Hospodina dolehl na všechna království těch zemí, které byly kolem Judy, takže proti Jóšafatovi nebojovala.
2Pa 17,11: Někteří z Pelištejců přinášeli Jóšafatovi dary a stříbro jako daň; také Arabové mu přiváděli brav: sedm tisíc sedm set beranů a sedm tisíc sedm set kozlů.
2Pa 17,12: Jóšafat se stával stále mocnějším. V Judsku vystavěl hradiska a města pro sklady.
2Pa 17,13: V judských městech podnikal velká díla. V Jeruzalémě měl bojovníky, udatné bohatýry.
2Pa 17,14: Toto jsou povolaní do služby podle jednotlivých otcovských rodů: Juda měl velitele nad tisíci: velitele Adnu s třemi sty tisíci udatnými bohatýry,
2Pa 17,15: vedle něho velitele Jóchanana s dvěma sty osmdesáti tisíci muži,
2Pa 17,16: dále Amasjáše, syna Zikrího, dobrovolníka Hospodinova, s dvěma sty tisíci udatnými bohatýry;
2Pa 17,17: z Benjamína byl udatný bohatýr Eljáda s dvěma sty tisíci těch, kteří byli vyzbrojeni luky a štíty,
2Pa 17,18: dále Józabad se sto osmdesáti tisíci vyzbrojenými vojáky.
2Pa 17,19: Ti byli ve službách samého krále, kromě těch, které král umístil do opevněných měst v celém Judsku.
2Pa 18,1: Jóšafat měl nesmírné bohatství a slávu. Spříznil se s Achabem.
2Pa 18,2: Po několika letech sestoupil k Achabovi do Samaří. Achab pro něho i pro lid, který byl s ním, dal porazit mnoho ovcí a koz i hovězího dobytka a pak se ho snažil zlákat k výpravě proti Rámotu v Gileádu.
2Pa 18,3: Achab, král izraelský, se otázal Jóšafata, krále judského: "Půjdeš se mnou proti Rámotu v Gileádu?" On mu odvětil: "Ve válce jsme jedno, já jako ty, můj lid jako tvůj lid."
2Pa 18,4: Nato Jóšafat izraelskému králi řekl: "Dotaž se ještě dnes na slovo Hospodinovo."
2Pa 18,5: Izraelský král shromáždil proroky, čtyři sta mužů, a řekl jim: "Máme jít do války proti Rámotu v Gileádu, nebo mám od toho upustit?" Odpověděli: "Jdi, Bůh jej vydá králi do rukou."
2Pa 18,6: Ale Jóšafat se zeptal: "Cožpak tu už není žádný prorok Hospodinův, abychom se dotázali skrze něho?"
2Pa 18,7: Izraelský král Jóšafatovi odpověděl: "Je tu ještě jeden muž, skrze něhož bychom se mohli dotázat Hospodina, ale já ho nenávidím, protože mi neprorokuje nic dobrého, nýbrž po všechny dny jen zlo. Je to Míkajáš, syn Jimlův." Jóšafat řekl: "Nechť král tak nemluví!"
2Pa 18,8: Izraelský král tedy povolal jednoho dvořana a řekl: "Rychle přiveď Míkajáše, syna Jimlova."
2Pa 18,9: Král izraelský i Jóšafat, král judský, seděli každý na svém trůnu slavnostně oblečeni, seděli na humně u vchodu do samařské brány a všichni proroci před nimi prorokovali.
2Pa 18,10: Sidkijáš, syn Kenaanův, si udělal železné rohy a říkal: "Toto praví Hospodin: Jimi budeš trkat Arama, dokud neskoná."
2Pa 18,11: Tak prorokovali všichni proroci: "Vytáhni proti Rámotu v Gileádu. Budeš mít úspěch. Hospodin jej vydá králi do rukou!"
2Pa 18,12: Posel, který šel zavolat Míkajáše, mu domlouval: "Hle, slova proroků jedněmi ústy ohlašují králi dobré věci. Ať je tvá řeč jako řeč každého z nich, mluv o dobrých věcech!"
2Pa 18,13: Míkajáš odpověděl: "Jakože živ je Hospodin, budu mluvit to, co řekne můj Bůh."
2Pa 18,14: Když přišel ke králi, král mu řekl: "Míko, máme jít do války proti Rámotu v Gileádu, nebo mám od toho upustit?" On odpověděl: "Vytáhněte, budete mít úspěch. Budou vám vydáni do rukou."
2Pa 18,15: Král ho okřikl: "Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi v Hospodinově jménu nemluvil nic než pravdu?"
2Pa 18,16: Míkajáš odpověděl: "Viděl jsem všechen Izrael rozptýlený po horách jako ovce, které nemají pastýře. - Hospodin řekl: »Zůstali bez pánů, ať se každý v pokoji vrátí domů.«"
2Pa 18,17: Izraelský král řekl Jóšafatovi: "Neřekl jsem ti, že mi nebude prorokovat nic dobrého, nýbrž jen zlo?"
2Pa 18,18: Ale Míkajáš pokračoval: "Tak tedy slyš slovo Hospodinovo. Viděl jsem Hospodina sedícího na trůně. Všechen nebeský zástup stál po jeho pravici a levici.
2Pa 18,19: Hospodin řekl: »Kdo zláká izraelského krále Achaba, aby vytáhl a padl u Rámotu v Gileádu?« Ten říkal to a druhý ono.
2Pa 18,20: Tu vystoupil jakýsi duch, postavil se před Hospodina a řekl: »Já ho zlákám.« Hospodin mu pravil: »Čím?«
2Pa 18,21: On odvětil: »Vyjdu a stanu se zrádným duchem v ústech všech jeho proroků.« Hospodin řekl: »Ty ho zlákáš, ty to dokážeš. Jdi a učiň to!«
2Pa 18,22: A nyní, hle, Hospodin dal zrádného ducha do úst všech těchto tvých proroků. Hospodin ti ohlásil zlé věci."
2Pa 18,23: Sidkijáš, syn Kenaanův, přistoupil, uhodil Míkajáše do tváře a řekl: "Jakou cestou přešel Hospodinův duch ode mne, aby mluvil skrze tebe?"
2Pa 18,24: Míkajáš mu řekl: "To uvidíš v onen den, až vejdeš do nejzazšího pokojíku, aby ses ukryl."
2Pa 18,25: Izraelský král nařídil: "Seberte Míkajáše a odveďte ho k veliteli města Amónovi a ke královu synu Jóašovi.
2Pa 18,26: Vyřídíte: »Toto praví král: Tady toho vsaďte do vězení a dávejte mu jen kousek chleba a trochu vody, dokud se nenavrátím v pokoji!«"
2Pa 18,27: Ale Míkajáš řekl: "Jestliže se vrátíš zpět v pokoji, nemluvil skrze mne Hospodin." A připojil: "Slyšte to, všichni lidé!"
2Pa 18,28: Král izraelský i Jóšafat, král judský, vytáhli proti Rámotu v Gileádu.
2Pa 18,29: Izraelský král řekl Jóšafatovi, že se přestrojí, až vyjede do boje. Dodal: "Ty ovšem obleč své roucho." Tak se izraelský král přestrojil a vyjeli do boje.
2Pa 18,30: Aramejský král přikázal velitelům své vozby: "Nebojujte ani s malým ani s velkým, ale jen se samým izraelským králem!"
2Pa 18,31: Když velitelé vozby spatřili Jóšafata, řekli si: "To je izraelský král!" Obklopili ho, aby bojovali proti němu. Tu Jóšafat vyrazil válečný pokřik a Hospodin mu pomohl; tak je Bůh od něho odlákal.
2Pa 18,32: Když velitelé vozby viděli, že to není izraelský král, odvrátili se od něho.
2Pa 18,33: Kdosi však bezděčně napjal luk a zasáhl izraelského krále mezi články pancíře. Král řekl svému vozataji: "Obrať a odvez mě z bojiště, jsem raněn."
2Pa 18,34: Ale boj se toho dne tak vystupňoval, že izraelský král musel zůstat na voze proti Aramejcům až do večera a v čas západu slunce zemřel.
2Pa 19,1: Judský král Jóšafat se v pokoji vrátil do svého domu v Jeruzalémě.
2Pa 19,2: Tu proti němu vyšel vidoucí Jehú, syn Chananího, a řekl králi Jóšafatovi: "Budeš pomáhat svévolnému a milovat ty, kdo nenávidí Hospodina? Kvůli tomu se na tebe Hospodin rozhněval.
2Pa 19,3: Přece však se na tobě našlo i něco dobrého: Odstranil jsi ze země posvátné kůly a dotazoval ses Boha upřímným srdcem."
2Pa 19,4: Jóšafat sídlil v Jeruzalémě. Pak zase vycházel mezi lid od Beer-šeby až k Efrajimskému pohoří a navracel je k Hospodinu, Bohu jejich otců.
2Pa 19,5: V zemi ustanovil soudce, ve všech opevněných městech judských, v každém z nich.
2Pa 19,6: Soudcům nařídil: "Dbejte na to, co děláte, vždyť nevykonáváte soud lidský, ale soud Hospodinův. On je s vámi, když vynášíte rozsudek.
2Pa 19,7: Ať je nyní nad vámi strach z Hospodina; konejte všechno bedlivě. U Hospodina, našeho Boha, neobstojí žádné bezpráví ani stranění osobám ani úplatkářství."
2Pa 19,8: Také v Jeruzalémě ustanovil Jóšafat některé lévijce, kněze a představené izraelských rodů, aby vykonávali Hospodinův soud a rozhodovali ve sporech těch, kteří by se s nimi obraceli do Jeruzaléma.
2Pa 19,9: Král jim přikázal: "Konejte všechno v Hospodinově bázni, věrně a z celého srdce,
2Pa 19,10: a to při každém sporu, se kterým by k vám přišli vaši bratří bydlící ve svých městech; ať to bude spor o krevní zločin nebo o zákon a přikázání či o nařízení a řády. Varujte je, aby se neproviňovali proti Hospodinu, ať vás a vaše bratry nepostihne jeho rozlícení. Tak čiňte a budete bez viny!
2Pa 19,11: Hle, nejvyšší kněz Amarjáš bude nad vámi ve všem, co se týká Božích věcí, a Zebadjáš, syn Jišmaelův, vévoda domu Judova, bude nad vámi ve všem, co se týká záležitostí královských. A jako úředníci tu budou s vámi lévijci. Buďte rozhodní a jednejte. A Hospodin bude s tím, kdo je dobrý."
2Pa 20,1: Potom se stalo, že vytáhli Moábci a Amónovci a s nimi někteří z amónských spojenců do války proti Jóšafatovi.
2Pa 20,2: Tu přišli a oznámili Jóšafatovi: "Vytáhlo proti tobě veliké množství z krajin za mořem, od Aramejců. Hle, jsou v Chasesón-támaru, to jest v Én-gedí."
2Pa 20,3: Jóšafat se dotázal s bázní Hospodina. Vyhlásil také po celém Judsku půst.
2Pa 20,4: Judejci se shromáždili, aby hledali pomoc od Hospodina. Také ze všech judských měst přišli hledat Hospodina.
2Pa 20,5: Jóšafat stanul ve shromáždění Judejců a obyvatel Jeruzaléma v Hospodinově domě před novým nádvořím
2Pa 20,6: a řekl: "Hospodine, Bože našich otců, cožpak nejsi ty Bůh na nebi, který vládne nade všemi královstvími pronárodů? Máš v rukou moc a bohatýrskou sílu, nikdo se ti nemůže zpěčovat.
2Pa 20,7: Což jsi to nebyl ty, náš Bože, jenž jsi vyhnal obyvatele této země před Izraelem, svým lidem? Dal jsi ji navěky potomkům Abrahama, svého přítele.
2Pa 20,8: Usídlili se v ní a vybudovali ti v ní svatyni tvému jménu. Řekli:
2Pa 20,9: »Jestliže na nás přijde něco zlého, meč soudu, mor či hlad, postavíme se před tento dům a před tebe, protože v tomto domě dlí tvé jméno, a ve svém soužení budeme k tobě volat, a ty nás vyslyšíš a zachráníš.«
2Pa 20,10: A nyní pohleď na Amónovce a Moábce i na horu Seír, kudy jsi Izraeli nedovolil projít, když přicházel z egyptské země; uhnul od nich a nevyhladil je.
2Pa 20,11: Hle, jak nám odplácejí. Přitáhli nás vyhnat z tvého vlastnictví, které jsi nám určil.
2Pa 20,12: Bože náš, což je nebudeš soudit? Nemáme sílu proti tomuto velikému množství, které táhne proti nám. Nevíme, co máme dělat, proto vzhlížíme k tobě."
2Pa 20,13: Všichni Judejci stáli před Hospodinem i se svými dětmi, ženami a syny.
2Pa 20,14: Tu sestoupil uprostřed shromáždění duch Hospodinův na Jachzíela, syna Zekarjáše, syna Benajáše, syna Jeíela, syna Matanjášova, lévijce ze synů Asafových,
2Pa 20,15: a ten pravil: "Pozorně naslouchejte, všichni Judejci a obyvatelé Jeruzaléma, i ty, králi Jóšafate. Toto vám praví Hospodin: »Nebojte se a neděste se tohoto velikého množství.« Boj není váš, ale Boží.
2Pa 20,16: Zítra proti nim sestupte, až budou vystupovat do Svahu květů. Potkáte je na konci úvalu směrem k poušti Jerúelu.
2Pa 20,17: Vy přitom bojovat nemusíte. Postavte se, Judejci a obyvatelé Jeruzaléma, stůjte a uvidíte, jak vás Hospodin zachrání. Nebojte se a neděste se a zítra proti nim vytáhněte! Hospodin bude s vámi."
2Pa 20,18: Nato Jóšafat padl na kolena tváří k zemi a všichni Judejci i obyvatelé Jeruzaléma padli před Hospodinem a klaněli se mu.
2Pa 20,19: Potom povstali lévijci z Kehatovců a Kórachovců, aby chválili Hospodina, Boha Izraele, hlasem velice mocným.
2Pa 20,20: Za časného jitra vytáhli na tekójskou poušť. Když vycházeli, Jóšafat se postavil a řekl: "Slyšte mě, Judejci i obyvatelé Jeruzaléma! Věřte v Hospodina, svého Boha, a budete nepohnutelní; věřte jeho prorokům a bude vás provázet zdar."
2Pa 20,21: Po poradě s lidem rozestavil před Hospodinem zpěváky, aby chválili jeho velebnou svatost. Šli před ozbrojenci a provolávali: "Chválu vzdejte Hospodinu, jeho milosrdenství je věčné."
2Pa 20,22: V ten čas, kdy se dali do jásotu a chval, vyslal Hospodin zálohy proti Amónovcům a Moábcům i proti hoře Seíru, proti těm, kteří přitáhli na Judejce, a byli poraženi.
2Pa 20,23: Amónovci a Moábci se totiž postavili proti obyvatelům hory Seíru, aby je vyhladili jako klaté. Když pak skoncovali s obyvateli Seíru, pomohli jedni druhým do zkázy.
2Pa 20,24: Když vstoupili Judejci na výšinu s výhledem na poušť a obrátili se směrem k tomu shluku, spatřili jen mrtvá těla ležící na zemi; nikdo nevyvázl.
2Pa 20,25: Pak přišel Jóšafat a jeho lid posbírat kořist. Našli tam u mrtvých těl množství majetku a vzácné výzbroje; získali pro sebe tolik, že to nemohli unést. Kořist sbírali tři dny, tak byla hojná.
2Pa 20,26: Čtvrtého dne se shromáždili v dolině Beraka (to je Dobrořečení), protože tam dobrořečili Hospodinu. Proto se to místo nazývá Dolina dobrořečení až dodnes.
2Pa 20,27: Potom se všichni muži judští i jeruzalémští s Jóšafatem v čele vraceli s radostí do Jeruzaléma, protože je Hospodin naplnil radostí z vítězství nad nepřáteli.
2Pa 20,28: Přišli s harfami, citerami a trubkami do Jeruzaléma, do Hospodinova domu.
2Pa 20,29: Strach před Bohem dolehl na království všech zemí, když slyšela, jak Hospodin bojoval proti nepřátelům Izraele.
2Pa 20,30: Jóšafatovo království žilo v míru a jeho Bůh mu dopřál klid na všech stranách.
2Pa 20,31: Jóšafat se stal králem nad Judou. Bylo mu třicet pět let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenovala Azúba; byla to dcera Šilchího.
2Pa 20,32: Chodil po cestě svého otce Ásy. Neodchýlil se od ní, ale činil to, co je správné v Hospodinových očích.
2Pa 20,33: Jenom neodstranili posvátná návrší; lid ještě nestál srdcem cele při Bohu svých otců.
2Pa 20,34: O ostatních příbězích Jóšafatových, prvních i posledních, se dále píše v Příbězích Jehúa, syna Chananího, jež byly pojaty do Knihy králů izraelských.
2Pa 20,35: Ale potom se Jóšafat, král judský, spolčil s Achazjášem, králem izraelským, a ten ho svedl k svévolným činům.
2Pa 20,36: Spolčil se s ním, aby mohl udělat lodě k plavbě do zámoří. Ty lodě dělali v Esjón-geberu.
2Pa 20,37: Elíezer, syn Dódavahův z Maréši, však prorokoval a řekl Jóšafatovi: "Že jsi se spolčil s Achazjášem, Hospodin přerušil, co jsi udělal." Lodě ztroskotaly a nemohly plout do zámoří.