2Ma 7,7: Když první takto skonal, přivedli za surového posměchu druhého. Stáhli mu kůži i s vlasy a ptali se, bude-li jíst nedovolené maso, dřív než bude jeho tělo úd po údu mučeno.
2Ma 7,8: Odpověděl ve své rodné řeči a zvolal: "Nikdy!" Proto i on musel podstoupit stejné mučení jako první.
2Ma 7,9: S posledním výdechem řekl: "Ty, zlosynu, zbavuješ nás přítomného života, ale Král vesmíru nás vzkřísí k životu novému a věčnému, protože jsme zemřeli za jeho Zákon."
2Ma 7,10: Po něm byl terčem výsměchu třetí. Když na něm vynucovali odpověď, rychle vyplázl jazyk, i ruce jim statečně nastavil
2Ma 7,11: a mužně řekl: "Dostal jsem je od Nebe, a protože si cením jeho zákony více než své údy, doufám, že je od něho zase dostanu nazpět."
2Ma 7,12: Sám král i jeho průvodci byli zaraženi nad duševní silou toho mládence, jako by pro něho muka nic neznamenala.
2Ma 7,13: Když i on skonal, mučili čtvrtého stejnými mukami.
2Ma 7,14: Když se přiblížil jeho konec, řekl toto: "Je radostné skonat lidskou rukou, když máme v Bohu jistou naději, že jím budeme znovu vzkříšeni. Pro tebe ale žádné vzkříšení k životu nebude!"
2Ma 7,15: Pak vzali pátého, přitáhli ho a mučili.
2Ma 7,16: On pohleděl na krále a řekl: "Máš moc nad lidmi, děláš si, co chceš, ale i ty jsi smrtelný. Nemysli si, že náš rod je Bohem opuštěn.
2Ma 7,17: Jen počkej a uvidíš jeho velkolepou sílu, jak tebe a tvé potomstvo zkruší."
2Ma 7,18: Po něm přivedli šestého, a ten umíraje pravil: "Nebuď na omylu, tvá snaha je marná. My sami jsme vinni tímto utrpením a děje se nám po zásluze, protože jsme hřešili proti svému Bohu.
2Ma 7,19: Ty si však nemysli, že zůstaneš bez trestu, když ses opovážil bojovat proti Bohu."
2Ma 7,20: Ještě více obdivu a vzácné památky je hodna matka. V jediném dnu viděla záhubu sedmi synů a nesla to srdnatě s nadějí v Hospodina.
2Ma 7,21: Každého z nich povzbuzovala v rodné řeči, plna ušlechtilé moudrosti, v níž spojovala ženskou rozvahu s mužnou silou. Říkala jim:
2Ma 7,22: "Nevím, jak jste vznikli v mém lůnu, já vám nedarovala ducha a život, ani jsem nikomu z vás nedala dohromady všechny části těla.
2Ma 7,23: Proto tedy Stvořitel světa, který dává vzniknou člověku při zrození a zná původ všech věcí, vám ve své milosti daruje život znovu, když teď dáváte přednost jeho zákonům před sebou samými."
2Ma 7,24: Antiochos se domníval, že matka jím pohrdá, a podezříval ji, že ho svou řečí tupí. Ještě zbýval nejmladší; král mu domlouval nejen slovy, nýbrž sliboval mu i skrze přísahu, že ho učiní bohatým a šťastným, odpadne-li od zásad otců, že ho učiní svým přítelem a svěří mu významné úřady.
2Ma 7,25: Když však mládenec na to nepřistoupil, král dal přivolat matku a naléhal na ni, aby sama jinochovi radila k záchraně.
2Ma 7,26: Po velkém naléhání svolila, že syna přemluví.
2Ma 7,27: Sklonila se k němu a s posměchem vůči krutému tyranovi takto promluvila v rodné řeči: "Synu, měj se mnou slitování! Devět měsíců jsem tě nosila v lůnu, tři roky tě kojila, krmila a vychovávala do nynějšího věku.
2Ma 7,28: Prosím tě, dítě, pohlédni k nebi i na zemi, na všechno, co je zde vidět, a věz, že to Bůh udělal ne z toho, co bylo, a že i lidský rod takto povstal.
2Ma 7,29: Neboj se toho kata, ale buď hoden svých bratrů a přijmi smrt, abych z Božího slitování dostala s tvými bratry zpět i tebe."
2Ma 7,30: Sotva to dořekla, mládenec pravil: "Nač čekáte? Já neposlouchám nařízení krále, já jsem poslušný Zákona, který dostali naši otcové od Mojžíše.
2Ma 7,31: Ale ty, který sis na Hebreje vymyslil kdejakou újmu, neunikneš Božím rukám.
2Ma 7,32: My trpíme za své hříchy;
2Ma 7,33: ale i když se Hospodin, živý, nakrátko rozhněval, aby nás trestal a tříbil, opět se slituje nad svými služebníky.
2Ma 7,34: Ty však, bezbožný a nejničemnější ze všech lidí, zbytečně se nevypínej; zbujnělý nejistými nadějemi jsi vztáhl ruce na děti Nebe!
2Ma 7,35: Nikterak jsi neunikl soudu všemohoucího a vševidoucího Boha!
2Ma 7,36: Moji bratří strpěli krátká muka, ale nyní podle Boží smlouvy požívají věčný život; ty však na Božím soudu dostaneš spravedlivý trest za svou opovážlivost!
2Ma 7,37: Já pak, stejně jako moji bratří vydávám své tělo i duši za zákony otců a prosím Boha, aby se brzy smiloval nad národem, a tebe aby utrpením a tresty donutil vyznat, že On je jediný Bůh.
2Ma 7,38: Kéž by se u mne a mých bratrů zastavil hněv Všemohoucího, který spravedlivě vzplanul proti všemu našemu lidu!"
2Ma 7,39: Král nepříčetný vztekem naložil s ním ještě krutěji než s ostatními, neboť výsměch hořce snášel.
2Ma 7,40: A tak i tento poslední skonal a neposkvrnil se, zcela oddán důvěře v Hospodina.
2Ma 7,41: Nakonec po svých synech zemřela matka.
2Ma 7,42: Tolik bylo třeba říci o obětních slavnostech a nepředstavitelném mučení.