2Ma 7,1: Stalo se, že bylo zajato sedm bratrů i s matkou, a král, aby je donutil jíst jim zakázané vepřové maso, chtěl toho dosáhnout mučením biči a řemeny.
2Ma 7,2: Jeden z nich prohlásil jménem všech: "Co chceš na nás vyzvídat, co se chceš dozvědět? Jsme připraveni raději zemřít než překročit zákony otců."
2Ma 7,3: Král se rozvášnil a poručil rozpálit pánve a kotle.
2Ma 7,4: Jakmile byly rozpáleny, nařídil, aby tomu, co mluvil, vyřízli jazyk, stáhli kůži z hlavy, jak to dělají Skythové, a zohavili jej; ostatní bratři a matka museli přihlížet.
2Ma 7,5: Potom nařídil, aby ho na celém těle zmrzačeného, ale ještě živého, donesli k ohni a pálili na pánvi. Když se z pánve valil hustý dým, povzbuzovali se navzájem ostatní s matkou, že také čestně zemřou. Řekli si:
2Ma 7,6: "Hospodin Bůh se dívá a jistě nás posílí, jak zřetelně před tváří Izraele dosvědčil Mojžíš v písni, kde ujišťuje: »Bůh posílí své služebníky!«"
2Ma 7,7: Když první takto skonal, přivedli za surového posměchu druhého. Stáhli mu kůži i s vlasy a ptali se, bude-li jíst nedovolené maso, dřív než bude jeho tělo úd po údu mučeno.
2Ma 7,8: Odpověděl ve své rodné řeči a zvolal: "Nikdy!" Proto i on musel podstoupit stejné mučení jako první.
2Ma 7,9: S posledním výdechem řekl: "Ty, zlosynu, zbavuješ nás přítomného života, ale Král vesmíru nás vzkřísí k životu novému a věčnému, protože jsme zemřeli za jeho Zákon."
2Ma 7,10: Po něm byl terčem výsměchu třetí. Když na něm vynucovali odpověď, rychle vyplázl jazyk, i ruce jim statečně nastavil
2Ma 7,11: a mužně řekl: "Dostal jsem je od Nebe, a protože si cením jeho zákony více než své údy, doufám, že je od něho zase dostanu nazpět."
2Ma 7,12: Sám král i jeho průvodci byli zaraženi nad duševní silou toho mládence, jako by pro něho muka nic neznamenala.
2Ma 7,13: Když i on skonal, mučili čtvrtého stejnými mukami.
2Ma 7,14: Když se přiblížil jeho konec, řekl toto: "Je radostné skonat lidskou rukou, když máme v Bohu jistou naději, že jím budeme znovu vzkříšeni. Pro tebe ale žádné vzkříšení k životu nebude!"
2Ma 7,15: Pak vzali pátého, přitáhli ho a mučili.
2Ma 7,16: On pohleděl na krále a řekl: "Máš moc nad lidmi, děláš si, co chceš, ale i ty jsi smrtelný. Nemysli si, že náš rod je Bohem opuštěn.
2Ma 7,17: Jen počkej a uvidíš jeho velkolepou sílu, jak tebe a tvé potomstvo zkruší."
2Ma 7,18: Po něm přivedli šestého, a ten umíraje pravil: "Nebuď na omylu, tvá snaha je marná. My sami jsme vinni tímto utrpením a děje se nám po zásluze, protože jsme hřešili proti svému Bohu.
2Ma 7,19: Ty si však nemysli, že zůstaneš bez trestu, když ses opovážil bojovat proti Bohu."
2Ma 7,20: Ještě více obdivu a vzácné památky je hodna matka. V jediném dnu viděla záhubu sedmi synů a nesla to srdnatě s nadějí v Hospodina.
2Ma 7,21: Každého z nich povzbuzovala v rodné řeči, plna ušlechtilé moudrosti, v níž spojovala ženskou rozvahu s mužnou silou. Říkala jim:
2Ma 7,22: "Nevím, jak jste vznikli v mém lůnu, já vám nedarovala ducha a život, ani jsem nikomu z vás nedala dohromady všechny části těla.
2Ma 7,23: Proto tedy Stvořitel světa, který dává vzniknou člověku při zrození a zná původ všech věcí, vám ve své milosti daruje život znovu, když teď dáváte přednost jeho zákonům před sebou samými."