2Ma 14,37: Níkánórovi byl udán jakýsi Razis, jeden z jeruzalémských starších, o kterém bylo slyšet jen to nejlepší. Pro svou laskavost byl zván otcem židů.
2Ma 14,38: Už v dřívější době, kdy docházelo k směšování židovství a helénismu, postavil se rozhodně za věc židovstva a byl za ni ochoten s nadšením dát tělo i duši.
2Ma 14,39: Níkánór, aby veřejně ukázal zlobu, kterou choval k židům, poslal přes pět set vojáků, aby ho zatkli.
2Ma 14,40: Domníval se, že jeho zatčením jim zasadí těžkou ránu.
2Ma 14,41: Když se tlupa chystala vpadnout do věže a vyrazit bránu do dvora a když poroučeli přinést oheň na podpálení brány, tu Razis ze všech stran obklíčený sám nalehl na meč.
2Ma 14,42: Chtěl raději čestně zemřít, než padnout do zločinných rukou a snášet potupu nehodnou jeho urozenosti.
2Ma 14,43: Ale rána, zasazená ve spěchu, nebyla smrtelná, a když zástup pronikl branou, vyběhl zmužile na hradbu a hrdinně se vrhl dolů přímo na zástup.
2Ma 14,44: Ten se rychle rozestoupil, takže vzniklo prázdné místo a on padl doprostřed na zem.
2Ma 14,45: Byl však ještě živ; rozohněn se zvedl, a ač se mu krev hrnula proudem a jeho poranění bylo velmi těžké, prorazil v běhu zástup a vyšplhal se na příkré skalisko.
2Ma 14,46: Ztratil už všechnu krev, vyrval si vnitřnosti, vzal je do obou rukou a hodil zástupu. Vzýval přitom toho, který je Pánem ducha i života, aby mu je zas vrátil. Tak zemřel.