2Kr 4,12: Pak řekl svému mládenci Géchazímu: "Zavolej tu Šúnemanku!" Zavolal ji a ona před něj předstoupila.
2Kr 4,13: Pravil mu: "Řekni jí: »Hle, staráš se o nás se vší péčí. Co bych pro tebe mohl udělat? Mám se za tebe přimluvit u krále nebo u velitele vojska?«" Odpověděla: "Bydlím spokojeně uprostřed svého lidu."
2Kr 4,14: I otázal se Elíša: "Co bych pro ni mohl udělat?" Géchazí odvětil: "Přece něco. Nemá syna a její muž je starý."
2Kr 4,15: Tu řekl Elíša: "Zavolej ji." Zavolal ji a ona zůstala stát u vchodu.
2Kr 4,16: Řekl: "V jistém čase, po obvyklé době, budeš chovat syna." Ona řekla: "Ne, můj pane, muži Boží, nelži své služebnici!"
2Kr 4,17: Ale žena počala a v jistém čase, po obvyklé době, porodila syna, jak jí Elíša předpověděl.
2Kr 4,18: Když dítě vyrostlo, vyšlo jednoho dne k otci za ženci.
2Kr 4,19: Řeklo svému otci: "Má hlava, ach, má hlava!" On přikázal mládenci: "Dones je matce."
2Kr 4,20: Ten je odnesl a odevzdal matce. Sedělo jí na kolenou až do poledne a zemřelo.
2Kr 4,21: Ona vyšla nahoru a uložila je na lůžko muže Božího, zavřela za ním a vyšla.
2Kr 4,22: Pak zavolala svého muže a řekla mu: "Pošli mi jednoho z mládenců a jednu oslici. Pospíším k muži Božímu a vrátím se."
2Kr 4,23: On řekl: "Proč jdeš k němu dnes? Není novoluní ani den odpočinku." Řekla: "To je v pořádku."
2Kr 4,24: Osedlala oslici a řekla svému mládenci: "Poháněj ji a běž, nezdržuj se kvůli mně v jízdě, leč bych ti řekla."
2Kr 4,25: I jela, až přišla k muži Božímu na horu Karmel. Jak ji muž Boží zdálky spatřil, řekl svému mládenci Géchazímu: "Hle, to je ta Šúnemanka.
2Kr 4,26: Běž jí naproti a zeptej se jí: »Je vše v pořádku s tebou, s tvým mužem i s tvým dítětem?«" Ona řekla: "V pořádku."
2Kr 4,27: Ale když přišla k muži Božímu na horu, chopila se jeho nohou. Géchazí přistoupil a chtěl ji odstrčit. Muž Boží však řekl: "Nech ji, má hořko v duši. Hospodin mi to zatajil a neoznámil mi to."
2Kr 4,28: Ona řekla: "Což jsem si syna od svého pána vyžádala? Což jsem neříkala, abys mě nešálil?"
2Kr 4,29: Elíša řekl Géchazímu: "Opásej si bedra, vezmi si do ruky mou hůl a jdi. Potkáš-li někoho, nezdrav ho, a pozdraví-li tě někdo, neodpovídej. Mou hůl polož chlapci na tvář."
2Kr 4,30: Ale chlapcova matka řekla: "Jakože živ je Hospodin a jakože živa je tvá duše, nepustím se tě!" I povstal a šel za ní.
2Kr 4,31: Géchazí je předešel a položil hůl na chlapcovu tvář, ale ten se neozval a nic nevnímal. Vrátil se tedy vstříc Elíšovi a ohlásil mu: "Chlapec se neprobudil."
2Kr 4,32: Elíša vešel do domu, a hle, mrtvý chlapec byl uložen na jeho lůžku.
2Kr 4,33: Vstoupil, zavřel dveře, aby byli sami, a modlil se k Hospodinu.
2Kr 4,34: Pak se zdvihl, položil se na dítě, vložil svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči a své dlaně na jeho dlaně; byl nad ním skloněn, dokud se tělo dítěte nezahřálo.
2Kr 4,35: Potom se obrátil a prošel se domem sem a tam. Vrátil se a sklonil se nad chlapcem; ten sedmkrát kýchl a otevřel oči.
2Kr 4,36: Elíša zavolal Géchazího a řekl: "Zavolej tu Šúnemanku!" Zavolal ji. Když k němu přišla, řekl: "Vezmi si svého syna."
2Kr 4,37: Vstoupila, padla mu k nohám a poklonila se až k zemi. Pak si vzala svého syna a odešla.
2Kr 4,38: Jednou, když byl v zemi hlad, vrátil se Elíša do Gilgálu. Proročtí žáci seděli před ním. Tu řekl svému mládenci: "Přistav velký hrnec a uvař prorockým žákům polévku."
2Kr 4,39: Jeden z žáků vyšel na pole nasbírat zeliny. Našel polní popínavou rostlinu a sesbíral z ní plný šat polních tykví. I přišel a rozkrájel to do hrnce na polévku, aniž to kdo znal.
2Kr 4,40: Pak to nalili těm mužům k jídlu. Když trochu polévky snědli, vzkřikli: "V hrnci je smrt, muži Boží!" A neodvážili se jíst.
2Kr 4,41: Elíša řekl: "Dejte sem mouku." Nasypal ji do hrnce a řekl: "Nalévej lidu." I jedli a v hrnci už nic zlého nebylo.
2Kr 4,42: Potom přišel jakýsi muž z Baal-šališi a přinesl muži Božímu chléb z prvního obilí, dvacet ječných chlebů, a v ranci čerstvé obilí. Elíša řekl: "Dej to lidu, ať jedí."
2Kr 4,43: Ten, který mu přisluhoval, namítl: "Cožpak to mohu předložit stu mužů?" Ale on odvětil: "Dej to lidu, ať jedí, neboť toto praví Hospodin: »Budou jíst a ještě zůstane.«"
2Kr 4,44: Předložil jim to a oni jedli a ještě zůstalo podle Hospodinova slova.