2K 4,10: Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven.
2K 4,11: Vždyť my, pokud žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven i Ježíšův život.
2K 4,12: A tak na nás koná své dílo smrt, na vás však život.
2K 4,13: Ale máme ducha víry, o níž je psáno: »Uvěřil jsem, a proto jsem také promluvil« - i my věříme, a proto také mluvíme,
2K 4,14: vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi.
2K 4,15: To všechno je kvůli vám, aby se milost ve mnohých hojně rozmáhala, a tak přibývalo i díků k slávě Boží.
2K 4,16: A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.
2K 4,17: Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy
2K 4,18: nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.