2K 11,16: Opakuji: ať si nikdo nemyslí, že jsem tak nerozumný! Ale i kdyby si to někdo o mně myslel: přijměte mne i jako nerozumného, dovolte mi, abych se také já něčím maličko pochlubil.
2K 11,17: Co teď říkám, neříkám ve jménu Páně, nýbrž jako z nerozumu, v této roli vychloubače.
2K 11,18: Když se tak mnozí chlubí vnějšími věcmi, pochlubím se i já.
2K 11,19: Vy, kteří jste tak rozumní, rádi snášíte nerozumné.
2K 11,20: Ochotně snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás obírá, když vás přezírá, když vás bije do tváře.
2K 11,21: Musím přiznat, že na něco takového jsem příliš slabý! Ale čeho se odváží někdo jiný - teď mluvím jako z nerozumu - toho se odvážím i já.
2K 11,22: Oni jsou Hebrejci? Já také! Jsou Izraelci? Já také! Jsou potomky Abrahamovými? Já také!
2K 11,23: Jsou služebníky Kristovými? Odpovím obzvlášť nerozumně: já tím víc! Namáhal jsem se usilovněji, ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře.
2K 11,24: Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné,
2K 11,25: třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři.
2K 11,26: Častokrát jsem byl na cestách - v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími,
2K 11,27: v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu.
2K 11,28: A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve.
2K 11,29: Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil?
2K 11,30: Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí!
2K 11,31: Bůh a Otec Pána Ježíše, požehnaný na věky, ví, že nelžu.
2K 11,32: Místodržitel krále Arety dal hlídat brány města Damašku, aby se mne zmocnil,
2K 11,33: byl jsem však v koši spuštěn otvorem v hradbách, a tak jsem unikl jeho rukám.
2K 12,1: Musím se pochlubit, i když to není k užitku; přicházím teď k viděním a zjevením Páně.
2K 12,2: Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím - Bůh to ví.
2K 12,3: A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje - zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví -
2K 12,4: a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit.
2K 12,5: Tím se budu chlubit, sám sebou se chlubit nebudu, leda svými slabostmi.
2K 12,6: I kdybych se chtěl chlubit, nebyl bych pošetilý, vždyť bych mluvil pravdu. Nechám toho však, aby si někdo o mně nemyslil víc, než co na mně vidí nebo ode mne slyší.
2K 12,7: A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval.
2K 12,8: Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil,
2K 12,9: ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.
2K 12,10: Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.
2K 12,11: Propadl jsem nerozumu - ale k tomu jste mě donutili vy! Vždyť já bych měl být doporučován od vás! Nejsem přece v ničem pozadu za těmi veleapoštoly, i když nic nejsem.
2K 12,12: Znaky mého apoštolství se mezi vámi projevily s přesvědčivou vytrvalostí, ve znameních, divech a mocných činech.
2K 12,13: V čem jste byli zkráceni ve srovnání s ostatními církvemi? Snad v tom, že jsem se vám nestal břemenem? Promiňte mi tuto křivdu!