2K 11,1: Kéž byste ode mne snesli trochu nerozumu - ano, snášejte mne!
2K 11,2: Vždyť vás žárlivě střežím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu odevzdal Kristu.
2K 11,3: Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Kristu.
2K 11,4: Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte!
2K 11,5: Mám však za to, že nejsem v ničem pozadu za těmi veleapoštoly!
2K 11,6: I když mi chybí výmluvnost, poznání mi nechybí; to jsme vám pokaždé a v každém ohledu ukázali.
2K 11,7: Nebo jsem se snad dopustil hříchu, když jsem sám sebe ponižoval, abyste vy byli vyvýšeni, že jsem vám totiž evangelium zvěstoval zadarmo?
2K 11,8: Jiné církve jsem okrádal, když jsem od nich přijímal podporu, abych mohl sloužit vám.
2K 11,9: Když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nikomu jsem nebyl na obtíž, neboť čeho se mi nedostávalo, doplnili bratří, kteří přišli z Makedonie. Ve všem jsem jednal a budu jednat tak, abych pro vás nebyl břemenem.
2K 11,10: Jakože je při mně pravda Kristova, tato moje chlouba nebude v achajských končinách umlčena!
2K 11,11: Proč na tom trvám? Snad proto, že vás nemám v lásce? Bůh ví, že mám!
2K 11,12: Ale jak to dělám, budu dělat i nadále; nechci dát příležitost těm, kdo by se rádi chlubili, že si počínají jako my.
2K 11,13: Jsou to falešní apoštolové, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy.
2K 11,14: A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla;
2K 11,15: není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky!
2K 11,16: Opakuji: ať si nikdo nemyslí, že jsem tak nerozumný! Ale i kdyby si to někdo o mně myslel: přijměte mne i jako nerozumného, dovolte mi, abych se také já něčím maličko pochlubil.
2K 11,17: Co teď říkám, neříkám ve jménu Páně, nýbrž jako z nerozumu, v této roli vychloubače.
2K 11,18: Když se tak mnozí chlubí vnějšími věcmi, pochlubím se i já.
2K 11,19: Vy, kteří jste tak rozumní, rádi snášíte nerozumné.
2K 11,20: Ochotně snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás obírá, když vás přezírá, když vás bije do tváře.
2K 11,21: Musím přiznat, že na něco takového jsem příliš slabý! Ale čeho se odváží někdo jiný - teď mluvím jako z nerozumu - toho se odvážím i já.
2K 11,22: Oni jsou Hebrejci? Já také! Jsou Izraelci? Já také! Jsou potomky Abrahamovými? Já také!
2K 11,23: Jsou služebníky Kristovými? Odpovím obzvlášť nerozumně: já tím víc! Namáhal jsem se usilovněji, ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře.
2K 11,24: Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné,
2K 11,25: třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři.
2K 11,26: Častokrát jsem byl na cestách - v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími,
2K 11,27: v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu.
2K 11,28: A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve.
2K 11,29: Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil?
2K 11,30: Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí!
2K 11,31: Bůh a Otec Pána Ježíše, požehnaný na věky, ví, že nelžu.
2K 11,32: Místodržitel krále Arety dal hlídat brány města Damašku, aby se mne zmocnil,
2K 11,33: byl jsem však v koši spuštěn otvorem v hradbách, a tak jsem unikl jeho rukám.