2K 10,1: Já, Pavel, vás napomínám tiše a mírně po způsobu Kristově - já, který tváří v tvář jsem prý mezi vámi pokorný, ale z dálky si na vás troufám.
2K 10,2: Prosím vás, nenuťte mne, až přijdu, jednat s tou troufalostí, na kterou mám podle svého přesvědčení právo, a to vůči těm, kteří nám připisují záměry jen lidské.
2K 10,3: Jsme ovšem jenom lidé, ale svůj zápas nevedeme po lidsku.
2K 10,4: Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. Jimi boříme lidské výmysly
2K 10,5: a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista,
2K 10,6: a jsme připraveni potrestat každou neposlušnost, dokud vaše poslušnost nebude úplná.
2K 10,7: Hleďte na to, co máte před očima! Je-li si někdo jist, že je Kristův, nechť si uvědomí, že jako je on Kristův, tak jsme i my!
2K 10,8: I když se trochu víc pochlubím pravomocí, kterou mi Kristus dal - abych u vás stavěl, a ne bořil - nebudu zahanben.
2K 10,9: Nechtěl bych však, aby se zdálo, že vás chci svými listy zastrašovat.
2K 10,10: Říká se, že mé listy jsou závažné a mocné, ale osobní přítomnost slabá a řeč ubohá.
2K 10,11: Kdo tak mluví, ať si uvědomí: jak se projevujeme slovy svých dopisů, když jsme daleko od vás, tak se ukážeme svými činy, až budeme u vás.
2K 10,12: Neopovažujeme se zařadit mezi ty nebo srovnávat s těmi, kteří doporučují sami sebe: tím, že se měří jen podle sebe a srovnávají sami se sebou, ztrácejí soudnost.
2K 10,13: Nechceme si zakládat na díle přesahujícím hranice, které nám vyměřil Bůh, totiž abychom došli až k vám.
2K 10,14: Nechceme se rozpínat dál, než kam jsme sami došli - vždyť jsme ve své službě evangeliu Kristovu dospěli až k vám.
2K 10,15: Nezakládáme si na tom, co udělali jiní; máme však naději, že vaše víra bude růst, a tak se hranice nám stanovená rozšíří,
2K 10,16: a že budu moci zvěstovat evangelium v krajích ležících za vámi a nebudu se chlubit tím, co je hotovo, kde už pracovali jiní.
2K 10,17: »Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.«
2K 10,18: Ne ten, kdo doporučuje sám sebe, je osvědčený, nýbrž ten, koho doporučuje Pán.
2K 11,1: Kéž byste ode mne snesli trochu nerozumu - ano, snášejte mne!
2K 11,2: Vždyť vás žárlivě střežím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu odevzdal Kristu.
2K 11,3: Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Kristu.
2K 11,4: Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte!
2K 11,5: Mám však za to, že nejsem v ničem pozadu za těmi veleapoštoly!
2K 11,6: I když mi chybí výmluvnost, poznání mi nechybí; to jsme vám pokaždé a v každém ohledu ukázali.
2K 11,7: Nebo jsem se snad dopustil hříchu, když jsem sám sebe ponižoval, abyste vy byli vyvýšeni, že jsem vám totiž evangelium zvěstoval zadarmo?
2K 11,8: Jiné církve jsem okrádal, když jsem od nich přijímal podporu, abych mohl sloužit vám.
2K 11,9: Když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nikomu jsem nebyl na obtíž, neboť čeho se mi nedostávalo, doplnili bratří, kteří přišli z Makedonie. Ve všem jsem jednal a budu jednat tak, abych pro vás nebyl břemenem.
2K 11,10: Jakože je při mně pravda Kristova, tato moje chlouba nebude v achajských končinách umlčena!
2K 11,11: Proč na tom trvám? Snad proto, že vás nemám v lásce? Bůh ví, že mám!
2K 11,12: Ale jak to dělám, budu dělat i nadále; nechci dát příležitost těm, kdo by se rádi chlubili, že si počínají jako my.
2K 11,13: Jsou to falešní apoštolové, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy.
2K 11,14: A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla;
2K 11,15: není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky!
2K 11,16: Opakuji: ať si nikdo nemyslí, že jsem tak nerozumný! Ale i kdyby si to někdo o mně myslel: přijměte mne i jako nerozumného, dovolte mi, abych se také já něčím maličko pochlubil.
2K 11,17: Co teď říkám, neříkám ve jménu Páně, nýbrž jako z nerozumu, v této roli vychloubače.
2K 11,18: Když se tak mnozí chlubí vnějšími věcmi, pochlubím se i já.
2K 11,19: Vy, kteří jste tak rozumní, rádi snášíte nerozumné.
2K 11,20: Ochotně snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás obírá, když vás přezírá, když vás bije do tváře.
2K 11,21: Musím přiznat, že na něco takového jsem příliš slabý! Ale čeho se odváží někdo jiný - teď mluvím jako z nerozumu - toho se odvážím i já.
2K 11,22: Oni jsou Hebrejci? Já také! Jsou Izraelci? Já také! Jsou potomky Abrahamovými? Já také!
2K 11,23: Jsou služebníky Kristovými? Odpovím obzvlášť nerozumně: já tím víc! Namáhal jsem se usilovněji, ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře.
2K 11,24: Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné,
2K 11,25: třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři.
2K 11,26: Častokrát jsem byl na cestách - v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími,
2K 11,27: v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu.
2K 11,28: A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve.
2K 11,29: Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil?
2K 11,30: Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí!
2K 11,31: Bůh a Otec Pána Ježíše, požehnaný na věky, ví, že nelžu.
2K 11,32: Místodržitel krále Arety dal hlídat brány města Damašku, aby se mne zmocnil,
2K 11,33: byl jsem však v koši spuštěn otvorem v hradbách, a tak jsem unikl jeho rukám.
2K 12,1: Musím se pochlubit, i když to není k užitku; přicházím teď k viděním a zjevením Páně.
2K 12,2: Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím - Bůh to ví.
2K 12,3: A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje - zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví -
2K 12,4: a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit.
2K 12,5: Tím se budu chlubit, sám sebou se chlubit nebudu, leda svými slabostmi.
2K 12,6: I kdybych se chtěl chlubit, nebyl bych pošetilý, vždyť bych mluvil pravdu. Nechám toho však, aby si někdo o mně nemyslil víc, než co na mně vidí nebo ode mne slyší.
2K 12,7: A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval.
2K 12,8: Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil,
2K 12,9: ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.
2K 12,10: Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.
2K 12,11: Propadl jsem nerozumu - ale k tomu jste mě donutili vy! Vždyť já bych měl být doporučován od vás! Nejsem přece v ničem pozadu za těmi veleapoštoly, i když nic nejsem.
2K 12,12: Znaky mého apoštolství se mezi vámi projevily s přesvědčivou vytrvalostí, ve znameních, divech a mocných činech.
2K 12,13: V čem jste byli zkráceni ve srovnání s ostatními církvemi? Snad v tom, že jsem se vám nestal břemenem? Promiňte mi tuto křivdu!
2K 12,14: Jsem teď potřetí připraven jít k vám - a zase vám nebudu břemenem! Nestojím o váš majetek, nýbrž o vás. Děti přece nestřádají pro rodiče, nýbrž rodiče pro děti.
2K 12,15: Já velmi rád vynaložím všecko, ano vydám i sám sebe pro vaše duše. Když vás tak velice miluji, mám snad za to být méně milován?
2K 12,16: Na obtíž jsem vám tedy nebyl; ale co když jsem chytrák, který vás obelstil?
2K 12,17: Poslal jsem k vám snad někoho, skrze něhož jsem vás obral?
2K 12,18: Vybídl jsem Tita, aby vás navštívil, a spolu s ním jsem poslal ještě jednoho bratra. Obral vás snad Titus? Nejednali jsme v témž duchu a nešli ve stejných šlépějích?
2K 12,19: Už dávno si možná myslíte, že se chceme před vámi hájit. Nikoli, mluvíme v Kristu před tváří Boží, a to všecko, milí bratří, k vašemu růstu.
2K 12,20: Obávám se totiž, abych vás při svém příchodu neshledal, jakými bych vás mít nechtěl, a abych také já nebyl shledán, jakým vy mne mít nechcete - aby nepovstaly sváry, řevnivost, vášně, neurvalost, pomluvy, donašečství, nadutost, zmatky.
2K 12,21: Bojím se, až zase přijdu, aby mne Bůh před vámi nepokořil a abych se nemusel trápit nad mnohými z těch, kteří předtím žili v hříchu a dosud se v pokání neodvrátili od své nečistoty, necudnosti a bezuzdnosti.
2K 13,1: Nyní se k vám chystám už potřetí - »ústy dvou nebo tří svědků bude potvrzena každá výpověď«.
2K 13,2: Řekl jsem to už, když jsem byl u vás podruhé, a nyní to v dopise opakuji těm nekajícím hříšníkům i všem ostatním: až znovu přijdu, nebudu nikoho šetřit -
2K 13,3: žádáte-li důkaz toho, že skrze mne mluví Kristus, ten, který vůči vám není slabý, nýbrž je mezi vámi mocný.
2K 13,4: Zemřel sice na kříži v slabosti, ale z Boží moci je živ. I my jsme s ním slabí, ale pro vás budeme společně s ním žít z moci Boží.
2K 13,5: Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte. Což nechápete, že Ježíš Kristus je mezi vámi? Ledaže jste před ním neobstáli!
2K 13,6: Doufám, že poznáte, že my jsme obstáli.
2K 13,7: Modlíme se k Bohu, abyste neudělali nic zlého - nejde nám o to, aby se ukázalo, jak my jsme obstáli, ale abyste vy činili to, co je správné, i kdybychom my neobstáli.
2K 13,8: Vždyť nic nezmůžeme proti pravdě, nýbrž jen ve jménu pravdy.
2K 13,9: Radujeme se, kdykoli vy jste silní, i když my jsme slabí. Za to se také modlíme - za vaši nápravu.
2K 13,10: Píšu vám to proto, abych, až přijdu, nemusel být přísný na základě pravomoci, kterou mi přece Pán dal k budování, nikoli k boření.
2K 13,11: Nakonec, bratří: žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Pozdravte jedni druhé svatým políbením.
2K 13,12: Pozdravují vás všichni bratří.
2K 13,13: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.