2K 1,1: Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží v Korintu i všem bratřím v celé Achaji:
2K 1,2: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
2K 1,3: Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy!
2K 1,4: On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.
2K 1,5: Jako na nás v hojnosti přicházejí utrpení Kristova, tak na nás skrze Krista přichází v hojnosti i útěcha.
2K 1,6: Máme-li soužení, je to k vašemu povzbuzení a spáse; docházíme-li útěchy, je to zase k vašemu povzbuzení; to vám dá sílu, abyste vydrželi stejné utrpení, v jakém jsme my.
2K 1,7: Máme pevnou naději a jsme si jisti, že jako jste účastni utrpení, tak budete účastni také útěchy.
2K 1,8: Chtěli bychom, bratří, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme;
2K 1,9: už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti - to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé.
2K 1,10: On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí,
2K 1,11: když i vy nám budete nápomocni svými modlitbami. A tak, když nám mnozí vyprosili milost, budou za nás mnozí také děkovat.
2K 1,12: Toto je naše chlouba: Naše svědomí nám dosvědčuje, že jsme v tomto světě a zvláště vůči vám žili ve svatosti a ryzosti před Bohem a nespoléhali na světskou moudrost, nýbrž na milost Boží.
2K 1,13: Náš dopis nemá jiný smysl, než jak mu sami rozumíte, když ho čtete. Jednou, doufám, dokonale pochopíte,
2K 1,14: co jste snad aspoň zčásti již pochopili, že v den našeho Pána Ježíše budeme vaší chloubou, tak jako vy zase naší.
2K 1,15: V této důvěře jsem se už k vám dříve chystal, abyste zakusili novou milost.
2K 1,16: Zamýšlel jsem zastavit se u vás na cestě do Makedonie a opět se k vám odtamtud vrátit, abyste vy mě potom vypravili do Judska.
2K 1,17: Pojal jsem snad tento úmysl lehkovážně? Nebo se snad při svých úvahách dávám vést vlastními zájmy, takže by moje »ano, ano« znamenalo také »ne, ne«?
2K 1,18: Bůh je svědek, že mé slovo k vám není zároveň »ano« i »ne«!
2K 1,19: Vždyť Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás zvěstovali my - já a Silvanus a Timoteus - nebyl zároveň »ano« i »ne«, nýbrž v něm jest jasné »Ano«!
2K 1,20: Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno »Ano«. A proto skrze něho zní i naše »Amen« k slávě Boží.
2K 1,21: Ten, kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh.
2K 1,22: On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil.
2K 1,23: Dovolávám se za svědka samého Boha, že jen z ohledu na vás jsem dosud nepřišel do Korintu.
2K 1,24: Ne že bychom chtěli panovat nad vaší vírou, nýbrž chceme pomáhat vaší radosti - ve víře přece stojíte!
2K 2,1: Rozhodl jsem se však, že vám nesmím znovu přinést zármutek.
2K 2,2: Kdybych já vás zarmoutil, kdo mě potěší, ne-li vy, které jsem zarmoutil?
2K 2,3: To vám píšu, abych, až přijdu, nebyl zarmoucen těmi, kteří by mě měli potěšit; spoléhám totiž na vás všecky, že moje radost bude radostí vás všech.
2K 2,4: Psal jsem ve veliké stísněnosti a se sevřeným srdcem, s mnohými slzami - ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali, jak veliká je má láska k vám.
2K 2,5: Jestliže někdo způsobil zármutek, nezpůsobil ho jen mně, nýbrž aspoň zčásti - nechci přehánět - vám všem.
2K 2,6: Stačí už to pokárání, kterého se mu dostalo od většiny z vás.
2K 2,7: Proto je nyní spíše třeba, abyste mu odpustili a potěšili ho, aby se takový člověk pod přívalem zármutku nezhroutil.
2K 2,8: Naléhavě vás prosím, abyste mu dokázali svou lásku.
2K 2,9: Proto jsem vám také psal, abych poznal, jak se osvědčíte, zda jste ve všem poslušní.
2K 2,10: Komukoli něco odpustíte, odpustím i já. A když já něco odpouštím - mám-li co odpouštět - činím to před tváří Kristovou kvůli vám,
2K 2,11: aby nás satan neobelstil; jeho úskočnost přece známe.
2K 2,12: Když jsem přišel do Troady zvěstovat evangelium Kristovo, našel jsem tam dveře otevřené pro dílo Páně,
2K 2,13: a přece jsem neměl stání, neboť jsem tam nezastihl bratra Tita; rozloučil jsem se s nimi a vydal se do Makedonie.
2K 2,14: Budiž vzdán dík Bohu, který nás stále vodí v triumfálním průvodu Kristově a všude skrze nás šíří vůni svého poznání.
2K 2,15: Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí.
2K 2,16: Jedněm jsme smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě, druhým vůní životodárnou vedoucí k životu. Ale kdo je k takovému poslání způsobilý?
2K 2,17: My nejsme jako mnozí, kteří kramaří s Božím slovem, nýbrž mluvíme upřímně, z Božího pověření a před tváří Boží v Kristu.
2K 3,1: To zase začínáme sami sebe doporučovat? Či potřebujeme snad jako někdo doporučující listy k vám nebo od vás?
2K 3,2: Naším doporučujícím listem jste vy sami; je napsán na našem srdci, všichni jej znají a mohou číst.
2K 3,3: Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým, vzniklým z naší služby a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí.
2K 3,4: Odvažujeme se to říci, protože důvěřujeme v Boha skrze Krista.
2K 3,5: Ne že bychom mohli tuto způsobilost přičítat sami sobě na základě toho, co je v nás; naše způsobilost je od Boha,
2K 3,6: který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život.
2K 3,7: Jestliže smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti, a přece byla nastolena s oslňující slávou, takže synové Izraele nemohli pohlédnout na tvář Mojžíšovu pro její pomíjivou zář -
2K 3,8: oč slavnější bude služba Ducha!
2K 3,9: Byla-li služba vedoucí k odsouzení slavná, oč ji převyšuje služba spravedlnosti!
2K 3,10: Ano, ona sláva vůbec nebyla slávou ve srovnání s touto slávou vše přesahující!
2K 3,11: Jestliže přišlo slavně to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává!
2K 3,12: Když tedy máme takovou naději, smíme vystupovat s plnou otevřeností a jistotou.
2K 3,13: Nepočínáme si jako Mojžíš, který zahaloval svou tvář závojem, aby synové Izraele nespatřili konec té pomíjející záře.
2K 3,14: Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu.
2K 3,15: A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj.
2K 3,16: Avšak »když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn«.
2K 3,17: Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda.
2K 3,18: Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně.
2K 4,1: A proto, když nám byla z Božího slitování svěřena tato služba, nepoddáváme se skleslosti.
2K 4,2: Nepotřebujeme skrývat nic nečestného, nepočínáme si lstivě ani nefalšujeme slovo Boží, nýbrž činíme pravdu zjevnou, a tak se před tváří Boží doporučujeme svědomí všech lidí.
2K 4,3: Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě.
2K 4,4: Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.
2K 4,5: Vždyť nezvěstujeme sami sebe, nýbrž Krista Ježíše jako Pána, a sebe jen jako vaše služebníky pro Ježíše.
2K 4,6: Neboť Bůh, který řekl »ze tmy ať zazáří světlo«, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.
2K 4,7: Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.
2K 4,8: Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích;
2K 4,9: jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi.
2K 4,10: Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven.
2K 4,11: Vždyť my, pokud žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl na našem smrtelném těle zjeven i Ježíšův život.
2K 4,12: A tak na nás koná své dílo smrt, na vás však život.
2K 4,13: Ale máme ducha víry, o níž je psáno: »Uvěřil jsem, a proto jsem také promluvil« - i my věříme, a proto také mluvíme,
2K 4,14: vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi.
2K 4,15: To všechno je kvůli vám, aby se milost ve mnohých hojně rozmáhala, a tak přibývalo i díků k slávě Boží.
2K 4,16: A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.
2K 4,17: Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy
2K 4,18: nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.
2K 5,1: Víme přece, že bude-li stan našeho pozemského života stržen, čeká nás příbytek od Boha, věčný dům v nebesích, který nebyl zbudován rukama.
2K 5,2: Proto zde sténáme touhou, abychom byli oděni šatem nebeským.
2K 5,3: Vždyť jen když jej oblékneme, nebudeme shledáni nazí.
2K 5,4: Pokud jsme totiž v tomto stanu, sténáme pod těžkým břemenem, neboť nechceme, aby z nás bylo svlečeno naše pozemské tělo, nýbrž aby přes ně bylo oblečeno nebeské, aby to, co je smrtelné, bylo pohlceno životem.
2K 5,5: Ten, kdo nás k tomu připravil a dal nám již Ducha jako závdavek, je Bůh.
2K 5,6: Jsme tedy stále plni důvěry, neboť víme, že pokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána -
2K 5,7: žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.
2K 5,8: V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána.
2K 5,9: Proto nám také nadevše záleží na tom, abychom se mu líbili, ať už odcházíme domů nebo zůstáváme v cizině.
2K 5,10: Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré, či zlé.
2K 5,11: Protože známe tuto bázeň před Pánem, přesvědčujeme lidi. Bůh vidí do našeho srdce a doufám, že i vy ve svém svědomí do našeho srdce vidíte.
2K 5,12: Nechceme se vám znovu doporučovat, nýbrž dáváme vám příležitost, abyste se námi chlubili a měli se čím bránit lidem, kteří se chlubí tím, co je před očima, a ne tím, co je v srdci.
2K 5,13: Když jsme byli ve vytržení, bylo to mezi Bohem a námi, když jsme při smyslech, je to pro vás.
2K 5,14: Vždyť nás má ve své moci láska Kristova - nás, kteří jsme pochopili, že jeden zemřel za všecky, a že tedy všichni zemřeli;
2K 5,15: a za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.
2K 5,16: A tak od nynějška už nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Ačkoli jsme dříve viděli Krista po lidsku, nyní ho už takto neznáme.
2K 5,17: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!
2K 5,18: To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření.
2K 5,19: Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.
2K 5,20: Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem!
2K 5,21: Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.
2K 6,1: Jako spolupracovníci na tomto díle vás napomínáme, abyste milost Boží nepřijímali naprázdno,
2K 6,2: vždyť je psáno: »V čas příhodný jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti přispěl na pomoc.« Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!
2K 6,3: Nikomu nedáváme v ničem příležitost k pohoršení, aby tato služba nebyla uvedena v potupu,
2K 6,4: ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci, v mnohé vytrvalosti, v souženích, tísni, úzkostech,
2K 6,5: pod ranami, v žalářích, nepokojích, vyčerpanosti, v bezesných nocích, v hladovění;
2K 6,6: prokazujeme se bezúhonností, poznáním, trpělivostí, dobrotivostí, Duchem svatým, nepředstíranou láskou,
2K 6,7: slovem pravdy, mocí Boží. Jsme vyzbrojeni spravedlností k útoku i k obraně,
2K 6,8: procházíme slávou i pohanou, zlou i dobrou pověstí; mají nás za svůdce, a přece mluvíme pravdu;
2K 6,9: jsme neznámí, a přece o nás všichni vědí; umíráme - a hle, jsme naživu; jsme týráni, a přece nejsme vydáni smrti;
2K 6,10: máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše.
2K 6,11: Nic jsem vám nezatajil, Korinťané, naše srdce se vám otevřelo.
2K 6,12: V našem srdci nemáte nedostatek místa, ale vy sami se nám uzavíráte.
2K 6,13: Na oplátku - mluvím k vám jako k svým dětem - udělejte nám i vy místo ve svém srdci!
2K 6,14: Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou?
2K 6,15: Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím?
2K 6,16: Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: »Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.«
2K 6,17: A proto »vyjděte z jejich středu a oddělte se«, praví Hospodin a »ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu«
2K 6,18: a »budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupů«.
2K 7,1: Když máme taková zaslíbení, moji nejmilejší, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha a přiveďme k cíli své posvěcení v bázni Boží.
2K 7,2: Dejte nám místo ve svém srdci! Nikomu jsme neublížili, nikomu jsme neukřivdili, nikoho jsme neošidili.
2K 7,3: Neříkám to, abych vás odsuzoval, vždyť jsem vám už dříve řekl: Máte v mém srdci takové místo, že jsme spolu spjati ve smrti i v životě.
2K 7,4: Mám ve vás pevnou důvěru, jsem na vás opravdu hrdý; potěšili jste mě a naplnili nesmírnou radostí uprostřed všeho našeho soužení.
2K 7,5: Když jsme totiž přišli do Makedonie, nenašli jsme ve svých těžkostech žádnou úlevu, všude jen tíseň: navenek boje, uvnitř úzkosti.
2K 7,6: Ale Bůh, který těší sklíčené, potěšil i nás příchodem Titovým.
2K 7,7: A nejen jeho příchodem, ale i tím, jak jste vy ho potěšili. Vypravoval nám, jak velice po nás toužíte, jak jste plni lítosti a jak horlivě stojíte při mně; to mi způsobilo velikou radost.
2K 7,8: A jestliže jsem vás svým dopisem zarmoutil, už toho nelituji, i když jsem toho chvíli litoval. Vidím totiž, že vás ten dopis na čas zarmoutil,
2K 7,9: ale nyní se raduji, ne že jste se zarmoutili, ale že zármutek vás vedl k pokání. Byl to zármutek podle Boží vůle, a tak jsme vám nezpůsobili žádnou škodu.
2K 7,10: Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt.
2K 7,11: Pohleďte, k čemu vás vedl tento zármutek podle Boží vůle: jakou ve vás vzbudil opravdovost, jakou ochotu k omluvě, jaké znepokojení, jakou bázeň, jakou touhu, jakou horlivost, jakou snahu potrestat viníka! Tím vším jste prokázali, že jste se v té věci zachovali správně.
2K 7,12: A tak: Když jsem vám psal, nepsal jsem kvůli tomu, kdo se dopustil křivdy, ani kvůli tomu, komu bylo ukřivděno, nýbrž proto, aby se u vás před Bohem projevila vaše oddanost k nám.
2K 7,13: To je pro nás povzbuzením. Nadto však jsme se ještě mnohem více potěšili radostí Titovou, že jste vy všichni upokojili jeho mysl.
2K 7,14: Když jsem vás tedy před ním chválil, neudělali jste mi hanbu: stejně jako jsme vám ve všem mluvili pravdu, tak se také ukázalo, že naše chlouba před Titem byla oprávněná.
2K 7,15: Jste jeho srdci ještě bližší, když vzpomíná na poslušnost vás všech, jak jste ho přijali s uctivou pokorou.
2K 7,16: Mám radost, že se na vás mohu ve všem spolehnout.