2K 1,1: Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží v Korintu i všem bratřím v celé Achaji:
2K 1,2: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
2K 1,3: Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy!
2K 1,4: On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.
2K 1,5: Jako na nás v hojnosti přicházejí utrpení Kristova, tak na nás skrze Krista přichází v hojnosti i útěcha.
2K 1,6: Máme-li soužení, je to k vašemu povzbuzení a spáse; docházíme-li útěchy, je to zase k vašemu povzbuzení; to vám dá sílu, abyste vydrželi stejné utrpení, v jakém jsme my.
2K 1,7: Máme pevnou naději a jsme si jisti, že jako jste účastni utrpení, tak budete účastni také útěchy.
2K 1,8: Chtěli bychom, bratří, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme;
2K 1,9: už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti - to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé.
2K 1,10: On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí,
2K 1,11: když i vy nám budete nápomocni svými modlitbami. A tak, když nám mnozí vyprosili milost, budou za nás mnozí také děkovat.
2K 1,12: Toto je naše chlouba: Naše svědomí nám dosvědčuje, že jsme v tomto světě a zvláště vůči vám žili ve svatosti a ryzosti před Bohem a nespoléhali na světskou moudrost, nýbrž na milost Boží.
2K 1,13: Náš dopis nemá jiný smysl, než jak mu sami rozumíte, když ho čtete. Jednou, doufám, dokonale pochopíte,
2K 1,14: co jste snad aspoň zčásti již pochopili, že v den našeho Pána Ježíše budeme vaší chloubou, tak jako vy zase naší.
2K 1,15: V této důvěře jsem se už k vám dříve chystal, abyste zakusili novou milost.
2K 1,16: Zamýšlel jsem zastavit se u vás na cestě do Makedonie a opět se k vám odtamtud vrátit, abyste vy mě potom vypravili do Judska.
2K 1,17: Pojal jsem snad tento úmysl lehkovážně? Nebo se snad při svých úvahách dávám vést vlastními zájmy, takže by moje »ano, ano« znamenalo také »ne, ne«?
2K 1,18: Bůh je svědek, že mé slovo k vám není zároveň »ano« i »ne«!
2K 1,19: Vždyť Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás zvěstovali my - já a Silvanus a Timoteus - nebyl zároveň »ano« i »ne«, nýbrž v něm jest jasné »Ano«!
2K 1,20: Ke všem zaslíbením Božím, kolik jich jen jest, bylo v něm řečeno »Ano«. A proto skrze něho zní i naše »Amen« k slávě Boží.
2K 1,21: Ten, kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh.
2K 1,22: On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil.
2K 1,23: Dovolávám se za svědka samého Boha, že jen z ohledu na vás jsem dosud nepřišel do Korintu.
2K 1,24: Ne že bychom chtěli panovat nad vaší vírou, nýbrž chceme pomáhat vaší radosti - ve víře přece stojíte!
2K 2,1: Rozhodl jsem se však, že vám nesmím znovu přinést zármutek.
2K 2,2: Kdybych já vás zarmoutil, kdo mě potěší, ne-li vy, které jsem zarmoutil?
2K 2,3: To vám píšu, abych, až přijdu, nebyl zarmoucen těmi, kteří by mě měli potěšit; spoléhám totiž na vás všecky, že moje radost bude radostí vás všech.
2K 2,4: Psal jsem ve veliké stísněnosti a se sevřeným srdcem, s mnohými slzami - ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali, jak veliká je má láska k vám.
2K 2,5: Jestliže někdo způsobil zármutek, nezpůsobil ho jen mně, nýbrž aspoň zčásti - nechci přehánět - vám všem.
2K 2,6: Stačí už to pokárání, kterého se mu dostalo od většiny z vás.
2K 2,7: Proto je nyní spíše třeba, abyste mu odpustili a potěšili ho, aby se takový člověk pod přívalem zármutku nezhroutil.
2K 2,8: Naléhavě vás prosím, abyste mu dokázali svou lásku.
2K 2,9: Proto jsem vám také psal, abych poznal, jak se osvědčíte, zda jste ve všem poslušní.
2K 2,10: Komukoli něco odpustíte, odpustím i já. A když já něco odpouštím - mám-li co odpouštět - činím to před tváří Kristovou kvůli vám,
2K 2,11: aby nás satan neobelstil; jeho úskočnost přece známe.
2K 2,12: Když jsem přišel do Troady zvěstovat evangelium Kristovo, našel jsem tam dveře otevřené pro dílo Páně,
2K 2,13: a přece jsem neměl stání, neboť jsem tam nezastihl bratra Tita; rozloučil jsem se s nimi a vydal se do Makedonie.