1P 2,9: Vy však jste »rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu«, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.
1P 2,10: Kdysi jste »vůbec nebyli lid«, nyní však jste lid Boží; pro vás »nebylo slitování«, ale nyní jste došli slitování.
1P 2,11: Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši,
1P 2,12: a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu »v den navštívení«.
1P 2,13: Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení - ať už králi jako svrchovanému vládci,
1P 2,14: ať už místodržícím jako těm, které on posílá trestat zločince a odměňovat ty, kteří jednají dobře.
1P 2,15: Taková je přece Boží vůle, abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí.
1P 2,16: Jste svobodni, ale ne jako ti, jimž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží.
1P 2,17: Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte.
1P 2,18: Služebníci, podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i tvrdým.
1P 2,19: V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně.
1P 2,20: Jaká však sláva, jestliže budete trpělivě snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem.
1P 2,21: K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích.
1P 2,22: On »hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest«.
1P 2,23: Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě.
1P 2,24: On »na svém těle vzal naše hříchy« na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti.
1P 2,25: »Jeho rány vás uzdravily.« Vždyť jste »bloudili jako ovce«, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.