1Ma 4,26: Ti z cizáků, kdo se zachránili, přišli k Lýsiásovi a oznámili mu všechno, co se stalo.
1Ma 4,27: Zděsil se, když to uslyšel, a zuřil, že to s Izraelem nedopadlo tak, jak si přál a jak to nařizoval králův rozkaz.
1Ma 4,28: Příštího roku sebral šedesát tisíc vycvičených mužů a pět tisíc jezdců, aby Izraele úplně potřel.
1Ma 4,29: Vpadli do Edómska a utábořili se v Bét-súru. Juda se jim postavil s deseti tisíci muži.
1Ma 4,30: Při pohledu na jejich mocné vojsko se modlil takto: "Požehnaný jsi, vysvoboditeli Izraele! Ty jsi zlomil obrovu sílu rukou svého služebníka Davida, tys vydal tábor Pelištejců do rukou Saulova syna Jónatana a jeho zbrojnoše.
1Ma 4,31: Stejně vydej do rukou svého izraelského lidu tento tábor nepřátel, ať jsou zahanbeni se svou vojenskou silou i jízdou!
1Ma 4,32: Nažeň jim strach, zlom jejich zpupnou odvahu, ať jejich porážka jimi otřese.
1Ma 4,33: Sraz je mečem těch, kdo tě milují, ať tě slaví svými chvalozpěvy všichni, kdo znají tvé jméno."
1Ma 4,34: Vojska se střetla a z tábora Lýsiásova padlo na pět tisíc mužů, našli smrt v boji zblízka.
1Ma 4,35: Když Lýsiás viděl, že je jeho vojsko rozprášeno a že vzrůstá odvaha Judových vojáků, i jak jsou všichni odhodláni žít, nebo hrdinně padnout, vrátil se do Antiochie. Tam najal nové žoldnéře, aby s ještě větší silou vtrhl do Judska.
1Ma 4,36: Potom Juda a jeho bratři vyhlásili: "Naši nepřátelé jsou rozdrceni, pojďme očistit a znovu posvětit svatyni!"
1Ma 4,37: Všecko vojsko se shromáždilo a pochodovalo na horu Sijón.
1Ma 4,38: Spatřili svatyni pustou, oltář znesvěcený, brány spálené, nádvoří zarostlé křovím jako v lese nebo na hoře, kněžské místnosti zcela zpustošené.
1Ma 4,39: Roztrhli svá roucha a s velikým nářkem si sypali na hlavu popel.
1Ma 4,40: Padli tváří k zemi, troubili na polnice a volali k Nebi.
1Ma 4,41: Tehdy určil Juda oddíl, aby chránil před útokem z tvrze ty, kdo budou čistit svatyni.
1Ma 4,42: Poté vybral bezúhonné kněze oddané Zákonu,
1Ma 4,43: aby očistili svatyni a znesvěcené kameny odnesli na smetiště.
1Ma 4,44: Radili se, co mají dělat s oltářem zápalných obětí, který byl znesvěcen.
1Ma 4,45: Správně se rozhodli, že jej strhnou, aby nebylo pro ně potupou, že jim jej pohané poskvrnili. Zbořili jej tedy
1Ma 4,46: a kameny z něho uložili na vhodném místě na chrámové hoře, dokud nepovstane prorok, který by rozhodl, co se má s nimi stát.
1Ma 4,47: Pak vzali neotesané kameny podle Zákona a postavili nový zápalný oltář podle vzoru dřívějšího.
1Ma 4,48: Znovu zbudovali svatyni i vnitřní zařízení a vysvětili nádvoří,
1Ma 4,49: zhotovili nové posvátné nádoby a do svatyně vnesli svícen, kadidlový oltář a stůl.
1Ma 4,50: Na oltáři zapálili kadidlo a zažehli světla na svícnu, aby osvětlovala vnitřek chrámu.
1Ma 4,51: Na stůl položili chleby, zavěsili závěsy a šťastně dokončili, co započali.
1Ma 4,52: Dvacátého pátého dne devátého měsíce (je to měsíc kislev) roku stého čtyřicátého osmého vstali časně ráno
1Ma 4,53: a na novém oltáři přinesli oběť podle Zákona.
1Ma 4,54: Bylo to právě ve výroční den, kdy svatyni znesvětili pohané, ve kterém byla nyní znovu posvěcena zpěvem žalmů s citerami, harfami a cymbály.
1Ma 4,55: Všechen lid padl na tvář, klaněl se a dobrořečil Nebi, že jim dopřálo zdar.
1Ma 4,56: Osm dní slavili posvěcení oltáře, s radostí přinášeli zápalné oběti, obětovali oběti za zachránění a oběti chvály.
1Ma 4,57: Průčelí chrámu ozdobili zlatými věnci a štítky, obnovili vstupní bránu i kněžské místnosti a zavěsili dveře.
1Ma 4,58: Lid prožíval velikou radost, že byla odčiněna potupa způsobená pohany.
1Ma 4,59: Juda, jeho bratři a celé shromáždění Izraele se usnesli, že každoročně, od dvacátého pátého dne měsíce kislevu budou osmidenním veselím a díkůvzdáním slavit posvěcení oltáře.