1K 8,1: Pokud jde o maso obětované modlám, víme, že »všichni máme poznání«. Poznání však vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje.
1K 8,2: Jestliže si někdo myslí, že něco už plně poznal, ten ještě nepoznal tak, jak je třeba.
1K 8,3: Kdo však miluje Boha, je od něho poznán.
1K 8,4: Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modly ani bohové tohoto světa nic nejsou a že jest jen jeden Bůh.
1K 8,5: I když jsou tak zvaní bohové na nebi či na zemi - jakože je mnoho takových bohů a pánů -
1K 8,6: my přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho.
1K 8,7: Ale všichni nemají toto poznání. Někteří jsou až podnes tak zvyklí na modly, že jedí toto maso jako oběti modlám; jejich svědomí je nejisté, a proto je poskvrněno.
1K 8,8: Pokrm nás Bohu nepřiblíží; nejíme-li obětované maso, nic neztrácíme, jíme-li, nic nezískáme.
1K 8,9: Dejte si pozor, aby se tato vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé.
1K 8,10: Když někdo tebe, který máš poznání, uvidí za stolem v pohanském chrámě, zda tím nepřivedeš svědomí toho slabého bratra k tomu, aby také jedl maso obětované modlám?
1K 8,11: Jenže tak bude ten slabý tvým poznáním uveden do záhuby - bratr, pro kterého Kristus zemřel!
1K 8,12: Když takto hřešíte proti bratřím a ubíjíte jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu.
1K 8,13: A proto: je-li jídlo kamenem úrazu pro mého bratra, nechci už nikdy jíst maso, abych nepřivedl svého bratra k pádu.
1K 9,1: Nejsem snad svoboden? Nejsem apoštol? Neviděl jsem Ježíše, našeho Pána? Nejste vy mým dílem v Pánu?
1K 9,2: I kdybych pro jiné apoštolem nebyl, pro vás jím jsem! Vždyť pečetí mého apoštolství jste vy sami tím, že jste uvěřili v Pána.
1K 9,3: Toto je má odpověď těm, kteří mne soudí:
1K 9,4: Což nemáme právo přijímat od vás jídlo a pití?
1K 9,5: Nemáme právo brát s sebou věřící ženu, tak jako ostatní apoštolové i bratří Páně i Petr?
1K 9,6: To snad jen já a Barnabáš jsme povinni vydělávat si na živobytí?
1K 9,7: Který voják slouží za vlastní peníze? Kdo vysadí vinici a nejí, co urodila? Kdo pase stádo a neživí se mlékem toho stáda?
1K 9,8: Jsou to snad jen mé lidské úvahy? Neříká to sám zákon?
1K 9,9: V Mojžíšově zákoně je přece psáno: »Nedáš náhubek dobytčeti, když mlátí obilí.« Má tu Bůh na mysli dobytek?
1K 9,10: Není to řečeno spíše pro nás? Ano, pro nás to bylo napsáno, neboť ten, kdo oře a kdo mlátí, má pracovat s nadějí, že dostane svůj podíl.
1K 9,11: Když jsme vám zaseli duchovní setbu, bylo by to mnoho, kdybychom sklízeli vaši pozemskou úrodu?
1K 9,12: Mají-li na vás právo jiní, proč ne tím spíše my? Přesto jsme tohoto práva neužili, raději snášíme nedostatek, jen abychom nekladli žádnou překážku do cesty Kristovu evangeliu.
1K 9,13: Což nevíte, že ti, kteří slouží ve svatyni, dostávají ze svatyně jídlo, a ti, kteří přisluhují při oltáři, mají podíl na obětech?
1K 9,14: Tak i Pán ustanovil, aby ti, kteří zvěstují evangelium, měli z evangelia obživu.
1K 9,15: Já jsem však ničeho z toho nepoužil. Nepíšu o tom proto, abych se toho dožadoval. To bych raději umřel hladem, než aby mne někdo zbavil této chlouby!
1K 9,16: Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal.
1K 9,17: Kdybych to činil ze své vůle, mám nárok na odměnu; jestliže jsem byl povolán, plním svěřený úkol.
1K 9,18: Zač tedy mohu čekat odměnu? Za to, že přináším evangelium zadarmo, že jsem se vzdal práva, které mám jako kazatel evangelia.
1K 9,19: Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal.
1K 9,20: Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem - i když sám pod zákonem nejsem.
1K 9,21: Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus.
1K 9,22: Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé.
1K 9,23: Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl.
1K 9,24: Nevíte snad, že ti, kteří běží na závodní dráze, běží sice všichni, ale jen jeden dostane cenu? Běžte tak, abyste ji získali!
1K 9,25: Každý závodník se podrobuje všestranné kázni. Oni to podstupují pro pomíjitelný věnec, my však pro věnec nepomíjitelný.
1K 9,26: Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna.
1K 9,27: Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal.
1K 10,1: Chtěl bych vám připomenout, bratří, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým sloupem, všichni prošli mořem,
1K 10,2: všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem,
1K 10,3: všichni jedli týž duchovní pokrm
1K 10,4: a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.
1K 10,5: A přece se většina z nich Bohu nelíbila; vždyť »poušť byla poseta jejich těly«.
1K 10,6: To vše se stalo nám na výstrahu, abychom nezatoužili po zlém jako oni.
1K 10,7: A také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: »Usadil se lid, aby jedl a pil, a potom povstali k tancům.«
1K 10,8: Ani se neoddávejme smilstvu jako někteří z nich, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc.
1K 10,9: A také nechtějme zkoušet Pána jako to dělali někteří z nich, a hynuli od hadího uštknutí,
1K 10,10: ani nereptejte jako někteří z nich, a byli zahubeni Zhoubcem.
1K 10,11: To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků.
1K 10,12: A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.
1K 10,13: Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.
1K 10,14: A proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím.
1K 10,15: Mluvím k vám jako k rozumným lidem; posuďte sami, co říkám:
1K 10,16: Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově?
1K 10,17: Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu.
1K 10,18: Pohleďte na izraelský lid: Nespojuje ty, kteří jedí oběti, společenství oltáře?
1K 10,19: Co tím chci říci? Že pokrm obětovaný modlám něco znamená? Nebo že modla něco znamená?
1K 10,20: Nikoli, nýbrž že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. Nechci, abyste vešli ve společenství s démony.
1K 10,21: Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů. Nemůžete mít účast na stolu Páně i na stolu démonů.
1K 10,22: Chceme snad popudit Pána k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?
1K 10,23: »Všecko je dovoleno« - ano, ale ne všecko prospívá. »Všecko je dovoleno« - ano, ale ne všecko přispívá ke společnému růstu.
1K 10,24: Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého!
1K 10,25: Jezte všechno, co se prodává v masných krámech, a pro své svědomí se nepotřebujete na nic ptát.
1K 10,26: »Hospodinova je země i její plnost.«
1K 10,27: Pozve-li vás někdo z nevěřících a chcete tam jít, jezte všechno, co vám předloží, a pro své svědomí se na nic neptejte.
1K 10,28: Kdyby vám však někdo řekl: "Toto bylo obětováno božstvům," nejezte kvůli tomu, kdo vás na to upozornil, a pro svědomí -
1K 10,29: nemyslím vaše svědomí, nýbrž svědomí toho druhého. Proč by moje svoboda měla být souzena cizím svědomím?
1K 10,30: Jestliže něco přijímám s vděčností, proč mám být odsuzován za to, zač vzdávám díky?
1K 10,31: Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.
1K 10,32: Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží,
1K 10,33: já se také snažím všem vyjít vstříc. Nehledám svůj vlastní prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli spaseni.
1K 11,1: Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova.
1K 11,2: Chválím vás, že si mne stále připomínáte a držíte se tradice, kterou jste ode mne přijali.
1K 11,3: Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh.
1K 11,4: Každý muž, který se modlí nebo prorocky mluví s pokrytou hlavou, zneuctívá toho, kdo je mu hlavou,
1K 11,5: a každá žena, která se modlí nebo prorocky mluví s nezahalenou hlavou, zneuctívá toho, kdo je jí hlavou; je to jedno a totéž, jako kdyby byla ostříhaná.
1K 11,6: Jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. Je-li však pro ženu potupné dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje.
1K 11,7: Muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy.
1K 11,8: Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže.
1K 11,9: Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže.
1K 11,10: Proto má žena mít na hlavě znamení moci kvůli andělům.
1K 11,11: V Kristu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy,
1K 11,12: vždyť jako je žena z muže, tak i muž skrze ženu - všecko pak je z Boha.
1K 11,13: Posuďte to sami: Sluší se, aby se žena k Bohu modlila s nezahalenou hlavou?
1K 11,14: Cožpak vás sama příroda neučí, že pro muže jsou dlouhé vlasy hanbou,
1K 11,15: kdežto pro ženu ctí? Vlasy jsou jí totiž dány jako závoj.
1K 11,16: Chce-li někdo umíněně na tom trvat, tomu říkám: Není to obyčejem ani u nás, ani v ostatních církvích Božích.
1K 11,17: Když už vás napomínám, nemohu také pochválit, že se shromažďujete spíše ke škodě než k prospěchu.
1K 11,18: Předně slyším, že jsou mezi vámi roztržky, když se v církvi shromažďujete, a jsem nakloněn tomu věřit.
1K 11,19: Neboť musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí.
1K 11,20: Když vy se však shromažďujete, není to už společenství večeře Páně:
1K 11,21: každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije.
1K 11,22: Což nemáte své domácnosti, kde byste jedli a pili? Či snad pohrdáte církví Boží a chcete zahanbit ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím!
1K 11,23: Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb,
1K 11,24: vzdal díky, lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku."
1K 11,25: Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku."
1K 11,26: Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.
1K 11,27: Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně.
1K 11,28: Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.
1K 11,29: Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.
1K 11,30: Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají.
1K 11,31: Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni.
1K 11,32: Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.
1K 11,33: A tak, bratří moji, když se shromažďujete k společnému stolu, čekejte jeden na druhého.
1K 11,34: Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se neshromažďovali k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu.