1K 15,35: Ale někdo snad řekne: "Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?"
1K 15,36: Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře.
1K 15,37: A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo nějaké jiné rostliny.
1K 15,38: Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo.
1K 15,39: Není jedno tělo jako druhé, nýbrž jiné tělo mají lidé, jiné zvířata, jiné ptáci, jiné ryby.
1K 15,40: A jsou tělesa nebeská a tělesa pozemská, ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.
1K 15,41: Jiná je záře slunce a jiná měsíce, a ještě jiná je záře hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší září.
1K 15,42: Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné.
1K 15,43: Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.
1K 15,44: Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní.
1K 15,45: Jak je psáno: »První člověk Adam se stal duší živou« - poslední Adam je však Duchem oživujícím.
1K 15,46: Nejprve tedy není tělo duchovní, nýbrž přirozené, pak teprve duchovní.
1K 15,47: První člověk byl z prachu země, druhý člověk z nebe.
1K 15,48: Jaký byl ten pozemský, takoví jsou i ostatní na zemi, a jaký je ten nebeský, takoví i ostatní v nebesích.
1K 15,49: A jako jsme nesli podobu pozemského, tak poneseme i podobu nebeského.