1K 14,1: Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči.
1K 14,2: Vždyť kdo ve vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu nerozumí. Je puzen Duchem, ale to, co říká, zůstává tajemstvím.
1K 14,3: Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení.
1K 14,4: Kdo ve vytržení mluví jazyky, mluví k svému užitku, ale kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve.
1K 14,5: Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste měli prorocký dar. Neboť ten, kdo mluví prorocky, znamená víc než ten, kdo mluví ve vytržení - ledaže by jeho řeč byla vykládána, aby z toho církev měla užitek.
1K 14,6: Vždyť kdybych k vám, bratří, přišel a mluvil jazyky, a nepřinesl vám žádné zjevení od Boha ani poznání ani prorocké slovo ani naučení - jaký prospěch byste z toho měli?
1K 14,7: Je to jako s hudebními nástroji, třeba s flétnou nebo kytarou: kdyby nevydávaly odlišné tóny, jak by bylo možno rozeznat nápěv, který se na nich hraje?
1K 14,8: A kdyby polnice vydala neurčitý zvuk, kdo by se připravoval k bitvě?
1K 14,9: Tak i vy: Jestliže ve vytržení nepromluvíte jasné slovo, jak se má poznat, co bylo řečeno? Budete mluvit jen do vzduchu!
1K 14,10: Na světě je mnoho různých řečí a každá má svá slova.
1K 14,11: Jestliže však neznám význam těch slov, budu pro mluvícího cizincem a on zase bude cizincem pro mne.
1K 14,12: Tak i vy: když tak horlivě usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste měli hojnost těch, které slouží růstu celé církve.
1K 14,13: A proto ten, kdo mluví jazyky, nechť prosí, aby je dovedl také vykládat.
1K 14,14: Kdybych se modlil ve vytržení, modlil by se můj duch, ale má mysl by toho nebyla účastna.
1K 14,15: Co tedy? Budu se modlit ve vytržení ducha, ale budu se také modlit s vědomou myslí. Budu zpívat chvalozpěvy ve vytržení ducha, ale budu zpívat také s vědomou myslí.
1K 14,16: Kdybys děkoval Bohu ve vytržení, jak by ten, kdo do toho není zasvěcen, mohl říci Amen k tvému díkůvzdání, když nerozumí tomu, co říkáš?
1K 14,17: Ty sice dobře vzdáváš díky, ale druhý z toho nemá žádný užitek.
1K 14,18: Děkuji Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni,
1K 14,19: ve shromáždění však - abych poučil i druhé - raději řeknu pět slov srozumitelně než tisíce slov ve vytržení.
1K 14,20: Bratří, ve svém myšlení nebuďte jako děti. Ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí.
1K 14,21: V Zákoně je psáno: »Jinými jazyky a ústy cizozemců budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat,« praví Hospodin.
1K 14,22: Mluvení jazyky není tedy znamením k víře, nýbrž k nevěře, prorocká řeč však nevede k nevěře, nýbrž k víře.
1K 14,23: Kdyby se celá církev sešla ve shromáždění a všichni by mluvili ve vytržení a přišli by tam lidé nezasvěcení a nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte?
1K 14,24: Budou-li všichni mluvit prorocky a přijde tam člověk nevěřící nebo nezasvěcený, bude vším, co slyší, souzen a usvědčován,
1K 14,25: vyjdou najevo věci skryté v jeho srdci, takže padne na kolena, pokoří se před Bohem a vyzná: "Vskutku je mezi vámi Bůh!"
1K 14,26: Co z toho plyne, bratří? Když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Všecko ať slouží společnému růstu.
1K 14,27: Pokud jde o mluvení jazyky, ať promluví dva nebo tři, jeden po druhém, a někdo ať vykládá.
1K 14,28: Kdyby neměli vykladače, ať ve shromáždění mlčí, každý ať mluví ve vytržení jen pro sebe a před Bohem.
1K 14,29: Z proroků ať promluví dva neb tři a ostatní ať to posuzují.
1K 14,30: Dostane-li se zjevení jinému ve shromáždění, nechť ten první umlkne.
1K 14,31: Jeden po druhém můžete všichni prorocky promluvit, aby všichni byli poučeni a všichni také povzbuzeni.
1K 14,32: Prorok přece ovládá svůj prorocký dar.
1K 14,33: Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech obcích Božího lidu,
1K 14,34: ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon.
1K 14,35: Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění.
1K 14,36: Vyšlo snad slovo Boží od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?
1K 14,37: Pokládá-li se někdo za proroka nebo za člověka obdařeného Duchem, měl by poznat, že to, co vám píšu, je přikázání Páně.
1K 14,38: Kdo to neuznává, nedojde sám uznání.
1K 14,39: A tak, bratří moji, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.
1K 14,40: Všechno ať se děje slušně a spořádaně.