1K 12,1: Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti.
1K 12,2: Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám.
1K 12,3: Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: "Ježíš buď proklet," a že nikdo nemůže říci: "Ježíš je Pán," leč v Duchu svatém.
1K 12,4: Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch;
1K 12,5: rozdílné služby, ale tentýž Pán;
1K 12,6: a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.
1K 12,7: Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.
1K 12,8: Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha,
1K 12,9: někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu,
1K 12,10: někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená.
1K 12,11: To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.
1K 12,12: Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem.
1K 12,13: Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.
1K 12,14: Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.
1K 12,15: Kdyby řekla noha: "Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu," tím by ještě nepřestala být částí těla.
1K 12,16: A kdyby řeklo ucho: "Protože nejsem oko, nepatřím k tělu," tím by ještě nepřestalo být částí těla.
1K 12,17: Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich?
1K 12,18: Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl.
1K 12,19: Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo?
1K 12,20: Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo.
1K 12,21: Oko nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" Ani hlava nemůže říci nohám: "Nepotřebuji vás!"
1K 12,22: A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné,
1K 12,23: a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme,
1K 12,24: jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest,
1K 12,25: aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý.
1K 12,26: Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním.
1K 12,27: Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.
1K 12,28: A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení.
1K 12,29: Jsou snad všichni apoštoly? Jsou snad všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc činit divy?
1K 12,30: Mají všichni dar uzdravovat? Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení rozličnými jazyky? Dovedou je všichni vykládat?
1K 12,31: Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu: