1K 11,17: Když už vás napomínám, nemohu také pochválit, že se shromažďujete spíše ke škodě než k prospěchu.
1K 11,18: Předně slyším, že jsou mezi vámi roztržky, když se v církvi shromažďujete, a jsem nakloněn tomu věřit.
1K 11,19: Neboť musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí.
1K 11,20: Když vy se však shromažďujete, není to už společenství večeře Páně:
1K 11,21: každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije.
1K 11,22: Což nemáte své domácnosti, kde byste jedli a pili? Či snad pohrdáte církví Boží a chcete zahanbit ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím!
1K 11,23: Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb,
1K 11,24: vzdal díky, lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku."
1K 11,25: Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku."
1K 11,26: Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.
1K 11,27: Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně.
1K 11,28: Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.
1K 11,29: Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.
1K 11,30: Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají.
1K 11,31: Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni.
1K 11,32: Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.
1K 11,33: A tak, bratří moji, když se shromažďujete k společnému stolu, čekejte jeden na druhého.
1K 11,34: Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se neshromažďovali k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu.