1K 10,1: Chtěl bych vám připomenout, bratří, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým sloupem, všichni prošli mořem,
1K 10,2: všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem,
1K 10,3: všichni jedli týž duchovní pokrm
1K 10,4: a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.
1K 10,5: A přece se většina z nich Bohu nelíbila; vždyť »poušť byla poseta jejich těly«.
1K 10,6: To vše se stalo nám na výstrahu, abychom nezatoužili po zlém jako oni.
1K 10,7: A také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: »Usadil se lid, aby jedl a pil, a potom povstali k tancům.«
1K 10,8: Ani se neoddávejme smilstvu jako někteří z nich, a padlo jich za jeden den třiadvacet tisíc.
1K 10,9: A také nechtějme zkoušet Pána jako to dělali někteří z nich, a hynuli od hadího uštknutí,
1K 10,10: ani nereptejte jako někteří z nich, a byli zahubeni Zhoubcem.
1K 10,11: To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků.
1K 10,12: A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.
1K 10,13: Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.
1K 10,14: A proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím.
1K 10,15: Mluvím k vám jako k rozumným lidem; posuďte sami, co říkám:
1K 10,16: Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově? A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově?
1K 10,17: Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo, neboť všichni máme podíl na jednom chlebu.
1K 10,18: Pohleďte na izraelský lid: Nespojuje ty, kteří jedí oběti, společenství oltáře?
1K 10,19: Co tím chci říci? Že pokrm obětovaný modlám něco znamená? Nebo že modla něco znamená?
1K 10,20: Nikoli, nýbrž že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. Nechci, abyste vešli ve společenství s démony.
1K 10,21: Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů. Nemůžete mít účast na stolu Páně i na stolu démonů.
1K 10,22: Chceme snad popudit Pána k žárlivosti? Jsme snad silnější než on?
1K 10,23: »Všecko je dovoleno« - ano, ale ne všecko prospívá. »Všecko je dovoleno« - ano, ale ne všecko přispívá ke společnému růstu.
1K 10,24: Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého!
1K 10,25: Jezte všechno, co se prodává v masných krámech, a pro své svědomí se nepotřebujete na nic ptát.
1K 10,26: »Hospodinova je země i její plnost.«
1K 10,27: Pozve-li vás někdo z nevěřících a chcete tam jít, jezte všechno, co vám předloží, a pro své svědomí se na nic neptejte.
1K 10,28: Kdyby vám však někdo řekl: "Toto bylo obětováno božstvům," nejezte kvůli tomu, kdo vás na to upozornil, a pro svědomí -
1K 10,29: nemyslím vaše svědomí, nýbrž svědomí toho druhého. Proč by moje svoboda měla být souzena cizím svědomím?
1K 10,30: Jestliže něco přijímám s vděčností, proč mám být odsuzován za to, zač vzdávám díky?
1K 10,31: Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.
1K 10,32: Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží,
1K 10,33: já se také snažím všem vyjít vstříc. Nehledám svůj vlastní prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli spaseni.
1K 11,1: Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova.
1K 11,2: Chválím vás, že si mne stále připomínáte a držíte se tradice, kterou jste ode mne přijali.
1K 11,3: Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh.
1K 11,4: Každý muž, který se modlí nebo prorocky mluví s pokrytou hlavou, zneuctívá toho, kdo je mu hlavou,
1K 11,5: a každá žena, která se modlí nebo prorocky mluví s nezahalenou hlavou, zneuctívá toho, kdo je jí hlavou; je to jedno a totéž, jako kdyby byla ostříhaná.
1K 11,6: Jestliže si žena nezahaluje hlavu, ať se už také ostříhá. Je-li však pro ženu potupné dát se ostříhat nebo oholit, ať se zahaluje.
1K 11,7: Muž si nemá zahalovat hlavu, protože je obrazem a odleskem slávy Boží, kdežto žena je odleskem slávy mužovy.
1K 11,8: Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže.
1K 11,9: Muž přece nebyl stvořen pro ženu, ale žena pro muže.
1K 11,10: Proto má žena mít na hlavě znamení moci kvůli andělům.
1K 11,11: V Kristu ovšem není žena bez muže ani muž bez ženy,
1K 11,12: vždyť jako je žena z muže, tak i muž skrze ženu - všecko pak je z Boha.
1K 11,13: Posuďte to sami: Sluší se, aby se žena k Bohu modlila s nezahalenou hlavou?
1K 11,14: Cožpak vás sama příroda neučí, že pro muže jsou dlouhé vlasy hanbou,
1K 11,15: kdežto pro ženu ctí? Vlasy jsou jí totiž dány jako závoj.
1K 11,16: Chce-li někdo umíněně na tom trvat, tomu říkám: Není to obyčejem ani u nás, ani v ostatních církvích Božích.
1K 11,17: Když už vás napomínám, nemohu také pochválit, že se shromažďujete spíše ke škodě než k prospěchu.
1K 11,18: Předně slyším, že jsou mezi vámi roztržky, když se v církvi shromažďujete, a jsem nakloněn tomu věřit.
1K 11,19: Neboť musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí.
1K 11,20: Když vy se však shromažďujete, není to už společenství večeře Páně:
1K 11,21: každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije.
1K 11,22: Což nemáte své domácnosti, kde byste jedli a pili? Či snad pohrdáte církví Boží a chcete zahanbit ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím!
1K 11,23: Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb,
1K 11,24: vzdal díky, lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku."
1K 11,25: Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku."
1K 11,26: Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.
1K 11,27: Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně.
1K 11,28: Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.
1K 11,29: Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.
1K 11,30: Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají.
1K 11,31: Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni.
1K 11,32: Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.
1K 11,33: A tak, bratří moji, když se shromažďujete k společnému stolu, čekejte jeden na druhého.
1K 11,34: Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se neshromažďovali k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu.
1K 12,1: Pokud jde o duchovní dary, bratří, nechtěl bych vás nechat v nevědomosti.
1K 12,2: Pamatujete se, že když jste byli pohané, táhlo vás to neodolatelně k němým modlám.
1K 12,3: Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: "Ježíš buď proklet," a že nikdo nemůže říci: "Ježíš je Pán," leč v Duchu svatém.
1K 12,4: Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch;
1K 12,5: rozdílné služby, ale tentýž Pán;
1K 12,6: a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.
1K 12,7: Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.
1K 12,8: Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání podle téhož Ducha,
1K 12,9: někomu zase víra v témž Duchu, někomu dar uzdravování v jednom a témž Duchu,
1K 12,10: někomu působení mocných činů, dalšímu zase proroctví, jinému rozlišování duchů, někomu dar mluvit ve vytržení, jinému dar vykládat, co to znamená.
1K 12,11: To všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce.
1K 12,12: Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem.
1K 12,13: Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.
1K 12,14: Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.
1K 12,15: Kdyby řekla noha: "Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu," tím by ještě nepřestala být částí těla.
1K 12,16: A kdyby řeklo ucho: "Protože nejsem oko, nepatřím k tělu," tím by ještě nepřestalo být částí těla.
1K 12,17: Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich?
1K 12,18: Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl.
1K 12,19: Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo?
1K 12,20: Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo.
1K 12,21: Oko nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" Ani hlava nemůže říci nohám: "Nepotřebuji vás!"
1K 12,22: A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné,
1K 12,23: a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme,
1K 12,24: jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest,
1K 12,25: aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý.
1K 12,26: Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním.
1K 12,27: Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.
1K 12,28: A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení.
1K 12,29: Jsou snad všichni apoštoly? Jsou snad všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc činit divy?
1K 12,30: Mají všichni dar uzdravovat? Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení rozličnými jazyky? Dovedou je všichni vykládat?
1K 12,31: Usilujte o vyšší dary! A ukážu vám ještě mnohem vzácnější cestu:
1K 13,1: Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
1K 13,2: Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
1K 13,3: A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
1K 13,4: Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
1K 13,5: Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
1K 13,6: Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
1K 13,7: Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
1K 13,8: Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno.
1K 13,9: Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;
1K 13,10: až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.
1K 13,11: Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.
1K 13,12: Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.
1K 13,13: A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.
1K 14,1: Držte se lásky a usilujte o duchovní dary, nejvíce o dar prorocké řeči.
1K 14,2: Vždyť kdo ve vytržení mluví jazyky, nemluví k lidem, nýbrž k Bohu, a nikdo mu nerozumí. Je puzen Duchem, ale to, co říká, zůstává tajemstvím.
1K 14,3: Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek, napomenutí i povzbuzení.
1K 14,4: Kdo ve vytržení mluví jazyky, mluví k svému užitku, ale kdo mluví prorocky, mluví k užitku církve.
1K 14,5: Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste měli prorocký dar. Neboť ten, kdo mluví prorocky, znamená víc než ten, kdo mluví ve vytržení - ledaže by jeho řeč byla vykládána, aby z toho církev měla užitek.
1K 14,6: Vždyť kdybych k vám, bratří, přišel a mluvil jazyky, a nepřinesl vám žádné zjevení od Boha ani poznání ani prorocké slovo ani naučení - jaký prospěch byste z toho měli?
1K 14,7: Je to jako s hudebními nástroji, třeba s flétnou nebo kytarou: kdyby nevydávaly odlišné tóny, jak by bylo možno rozeznat nápěv, který se na nich hraje?
1K 14,8: A kdyby polnice vydala neurčitý zvuk, kdo by se připravoval k bitvě?
1K 14,9: Tak i vy: Jestliže ve vytržení nepromluvíte jasné slovo, jak se má poznat, co bylo řečeno? Budete mluvit jen do vzduchu!
1K 14,10: Na světě je mnoho různých řečí a každá má svá slova.
1K 14,11: Jestliže však neznám význam těch slov, budu pro mluvícího cizincem a on zase bude cizincem pro mne.
1K 14,12: Tak i vy: když tak horlivě usilujete o duchovní dary, snažte se, abyste měli hojnost těch, které slouží růstu celé církve.
1K 14,13: A proto ten, kdo mluví jazyky, nechť prosí, aby je dovedl také vykládat.
1K 14,14: Kdybych se modlil ve vytržení, modlil by se můj duch, ale má mysl by toho nebyla účastna.
1K 14,15: Co tedy? Budu se modlit ve vytržení ducha, ale budu se také modlit s vědomou myslí. Budu zpívat chvalozpěvy ve vytržení ducha, ale budu zpívat také s vědomou myslí.
1K 14,16: Kdybys děkoval Bohu ve vytržení, jak by ten, kdo do toho není zasvěcen, mohl říci Amen k tvému díkůvzdání, když nerozumí tomu, co říkáš?
1K 14,17: Ty sice dobře vzdáváš díky, ale druhý z toho nemá žádný užitek.
1K 14,18: Děkuji Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni,
1K 14,19: ve shromáždění však - abych poučil i druhé - raději řeknu pět slov srozumitelně než tisíce slov ve vytržení.
1K 14,20: Bratří, ve svém myšlení nebuďte jako děti. Ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí.
1K 14,21: V Zákoně je psáno: »Jinými jazyky a ústy cizozemců budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat,« praví Hospodin.
1K 14,22: Mluvení jazyky není tedy znamením k víře, nýbrž k nevěře, prorocká řeč však nevede k nevěře, nýbrž k víře.
1K 14,23: Kdyby se celá církev sešla ve shromáždění a všichni by mluvili ve vytržení a přišli by tam lidé nezasvěcení a nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte?
1K 14,24: Budou-li všichni mluvit prorocky a přijde tam člověk nevěřící nebo nezasvěcený, bude vším, co slyší, souzen a usvědčován,
1K 14,25: vyjdou najevo věci skryté v jeho srdci, takže padne na kolena, pokoří se před Bohem a vyzná: "Vskutku je mezi vámi Bůh!"
1K 14,26: Co z toho plyne, bratří? Když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Všecko ať slouží společnému růstu.
1K 14,27: Pokud jde o mluvení jazyky, ať promluví dva nebo tři, jeden po druhém, a někdo ať vykládá.
1K 14,28: Kdyby neměli vykladače, ať ve shromáždění mlčí, každý ať mluví ve vytržení jen pro sebe a před Bohem.
1K 14,29: Z proroků ať promluví dva neb tři a ostatní ať to posuzují.
1K 14,30: Dostane-li se zjevení jinému ve shromáždění, nechť ten první umlkne.
1K 14,31: Jeden po druhém můžete všichni prorocky promluvit, aby všichni byli poučeni a všichni také povzbuzeni.
1K 14,32: Prorok přece ovládá svůj prorocký dar.
1K 14,33: Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje. Jako ve všech obcích Božího lidu,
1K 14,34: ženy nechť ve shromáždění mlčí. Nedovoluje se jim, aby mluvily; mají se podřizovat, jak to říká i Zákon.
1K 14,35: Chtějí-li se o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění.
1K 14,36: Vyšlo snad slovo Boží od vás? Nebo přišlo jen k vám samotným?
1K 14,37: Pokládá-li se někdo za proroka nebo za člověka obdařeného Duchem, měl by poznat, že to, co vám píšu, je přikázání Páně.
1K 14,38: Kdo to neuznává, nedojde sám uznání.
1K 14,39: A tak, bratří moji, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.
1K 14,40: Všechno ať se děje slušně a spořádaně.