Žd 7,1: Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, když se vracel po vítězství nad králi. Požehnal mu
Žd 7,2: a Abraham mu z veškeré kořisti dal desátý díl. Jméno Melchisedech se vykládá jako král spravedlnosti, král Sálemu pak znamená král pokoje.
Žd 7,3: Je bez otce, bez matky, bez předků, jeho dny nemají počátek a jeho život je bez konce. A tak podoben Synu Božímu zůstává knězem navždy.
Žd 7,4: Hleďte, jak vznešený je ten, jemuž sám praotec Abraham dal jako desátek nejlepší část své kořisti.
Žd 7,5: Levité, pověření kněžskou službou, mají podle zákona příkaz brát desátky od Božího lidu, to jest od svých bratří, ačkoli všichni pocházejí z Abrahamova rodu.
Žd 7,6: Od Abrahama však dostal desátek ten, který nepocházel z rodu Levi, a Abraham, který měl zaslíbení, přijal od něho požehnání.
Žd 7,7: A není sporu, že větší žehná menšímu.
Žd 7,8: Levité dostávají desátky jako smrtelní lidé, Melchisedech však jako ten, o kom Písmo svědčí, že žije.
Žd 7,9: Prostřednictvím Abrahamovým dal tak desátky i Levi, který sám desátky přijímá.
Žd 7,10: Ještě se totiž nenarodil a byl v těle svého praotce Abrahama, když mu Melchisedech vyšel vstříc.
Žd 7,11: Kdyby služba levitských kněží, která vedla lid k poslušnosti zákona, přinesla dokonalost, nač by ještě bylo třeba ustanovovat jiného kněze podle řádu Melchisedechova, a nezůstat při kněžství podle řádu Áronova?
Žd 7,12: Avšak mění-li se kněžství, nutně nastává i změna zákona.
Žd 7,13: A ten, na nějž se to slovo vztahuje, pocházel z jiného pokolení, z něhož nikdo nekonal službu u oltáře.
Žd 7,14: Je dobře známo, že náš Pán pocházel z Judy, a u Mojžíše není zmínky o kněžích z tohoto pokolení.
Žd 7,15: To vše je ještě zřejmější, když podobně jako Melchisedech je ustanoven jiný kněz
Žd 7,16: ne podle zákona o tělesném původu, nýbrž na základě svého nepomíjejícího života,
Žd 7,17: jak se o něm svědčí: »Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.«
Žd 7,18: Tím se ovšem ruší předchozí příkaz jako neúčinný a neužitečný -
Žd 7,19: zákon totiž nic nepřivedl k dokonalosti - avšak na jeho místo přichází lepší naděje, jejíž mocí přistupujeme až k Bohu.
Žd 7,20: A navíc se to nestalo bez přísahy. Levité se totiž stávali kněžími bez Boží přísahy.
Žd 7,21: Ježíš však se jím stal s přísahou; vždyť mu bylo řečeno: »Hospodin přísahal a nebude toho litovat: Ty jsi kněz navěky.«
Žd 7,22: Proto se Ježíš stal ručitelem lepší smlouvy.
Žd 7,23: A dále: Levitských kněží muselo být mnoho, protože umírali a nemohli sloužit trvale.
Žd 7,24: Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky.
Žd 7,25: Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.
Žd 7,26: To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa,
Žd 7,27: který nemusí jako dřívější velekněží denně přinášet oběti napřed za vlastní hříchy a pak teprve za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když obětoval sebe sama.
Žd 7,28: Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, podléhající slabosti, ale slovo přísahy, dané až po zákonu, ustanovuje Syna navěky dokonalého.