Žd 3,1: Proto, bratří, vy, kteří jste svatí a máte účast na nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše:
Žd 3,2: byl věrný tomu, kdo jej ustanovil, jako i »Mojžíš byl věrný v celém Božím domě«.
Žd 3,3: Ježíš je však hoden větší slávy než Mojžíš, tak jako stavitel domu je víc nežli dům sám.
Žd 3,4: Každý dům někdo staví; ten, kdo postavil vše, je Bůh.
Žd 3,5: Mojžíš byl věrný v celém Božím domě, ale jen jako služebník, který měl dosvědčit to, co teprve bude vysloveno.
Žd 3,6: Kristus však jako Syn je nad celým Božím domem. A tímto Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději.
Žd 3,7: Proto, jak říká Duch svatý: »Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas,
Žd 3,8: nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti,
Žd 3,9: kde si vaši otcové žádali důkazy a tak mě pokoušeli, ač viděli mé skutky
Žd 3,10: po čtyřicet let. Proto jsem se na to pokolení rozhněval a řekl jsem: Jejich srdce stále bloudí, dodnes mé cesty nepoznali.
Žd 3,11: Ve svém hněvu jsem přísahal: Nevejdou do mého odpočinutí!«
Žd 3,12: Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha.
Žd 3,13: Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono »dnes«, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil.
Žd 3,14: Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce.
Žd 3,15: Je řečeno: »Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!«
Žd 3,16: Kdo slyšel a zatvrdil se? Což to nebyli všichni, kdo vyšli z Egypta pod Mojžíšovým vedením?
Žd 3,17: A na koho se Bůh hněval po čtyřicet let? Zdali ne na ty, kdo zhřešili a jejichž těla padla na poušti?
Žd 3,18: A komu přísahal, že nevejdou do jeho odpočinutí, ne-li těm, kdo se vzepřeli?
Žd 3,19: Tak vidíme, že nemohli vejít pro svou nevěru.
Žd 4,1: Střezme se, aby o někom z vás neplatilo, že v čase, dokud zaslíbení trvá, promeškal vstup do Božího odpočinutí.
Žd 4,2: I nám se přece dostalo zaslíbení jako těm na poušti. Ale zvěst, kterou slyšeli, jim neprospěla, když ji vírou nepřijali.
Žd 4,3: Neboť do odpočinutí vcházíme jen my, kdo jsme uvěřili, jak bylo řečeno: »Přísahal jsem ve svém hněvu: Do mého odpočinutí nevejdou!« To řekl Bůh, ač jeho odpočinutí trvá od chvíle, kdy stvořil svět.
Žd 4,4: O sedmém dni je přece v Písmu řečeno: »I odpočinul Bůh sedmého dne od všeho svého díla.«
Žd 4,5: Zde však čteme: »Do mého odpočinutí nevejdou.«
Žd 4,6: Trvá-li tedy možnost, aby někteří do odpočinutí vešli, a ti, kterým ta zvěst byla nejprve ohlášena, pro neposlušnost nevešli,
Žd 4,7: určuje Bůh jiné »dnes«. V Davidových žalmech, tedy po dlouhé době, jak už bylo pověděno, říká: »Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce!«
Žd 4,8: Kdyby byl Jozue již uvedl lid do odpočinutí, nemluvil by Bůh o jiném, pozdějším dnu.
Žd 4,9: Tak má Boží lid pravý sobotní odpočinek teprve před sebou.
Žd 4,10: Neboť kdo vejde do Božího odpočinutí, odpočine od svého díla, tak jako Bůh odpočinul od svého.
Žd 4,11: A tak usilujme, abychom vešli do toho odpočinutí a nikdo pro neposlušnost nepadl jako ti na poušti.
Žd 4,12: Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.
Žd 4,13: Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat.
Žd 4,14: Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme.
Žd 4,15: Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.
Žd 4,16: Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.