Žd 12,5: Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: »Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá.
Žd 12,6: Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.«
Žd 12,7: Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával?
Žd 12,8: Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti.
Žd 12,9: Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život?
Žd 12,10: A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti.
Žd 12,11: Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli.
Žd 12,12: »Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena«
Žd 12,13: a »vykročte jistým krokem«, aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo.
Žd 12,14: Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.
Žd 12,15: Dbejte na to, ať nikdo nepromešká Boží milost; ať se nerozbují nějaký jedovatý kořen, který by nakazil mnohé.
Žd 12,16: Ať nikdo není nevěrný a bezbožný jako Ezau, který prodal prvorozenství za jediný pokrm.
Žd 12,17: Víte přece, že když se potom chtěl stát dědicem požehnání, byl odmítnut. Neměl už příležitost k nápravě, ačkoliv ji s pláčem hledal.
Žd 12,18: Nestanuli jste jako Izrael před tím, co je hmatatelné: před »hořícím ohněm, temnotou, mrákotou, bouří,
Žd 12,19: zvukem polnice a před hlasem Božích slov«, při němž posluchači prosili, aby toho byli ušetřeni.
Žd 12,20: Nemohli totiž snést slova výstrahy: »Dotkne-li se i jen zvíře té hory, bude ukamenováno.«
Žd 12,21: Pohled na to, co viděli, byl tak hrozný, že Mojžíš řekl: »Třesu se hrůzou a děsem.«
Žd 12,22: Vy stojíte před horou Siónem a městem Boha živého, nebeským Jeruzalémem, před nesčetným zástupem andělů
Žd 12,23: a slavnostním shromážděním církve prvorozených, jejichž jména jsou zapsána v nebi, a před Bohem, soudcem všech, a před zesnulými spravedlivými, kteří již dosáhli cíle,
Žd 12,24: a před Ježíšem, prostředníkem nové smlouvy, a před jeho krví, která nás očišťuje, neboť volá naléhavěji než krev Ábelova.
Žd 12,25: Varujte se tedy odmítnout toho, kdo k vám mluví. Jestliže neunikli trestu ti, kdo odmítli tlumočníka Božích příkazů na zemi, tím spíše neunikneme my, odvrátíme-li se od toho, který mluví z nebe.
Žd 12,26: Jeho hlas tehdy zatřásl zemí, nyní však slibuje: »Ještě jednou otřesu« nejen »zemí«, nýbrž i »nebem«.
Žd 12,27: Těmito slovy naznačuje, že otřese vším stvořením a promění je, aby zůstalo jen to, co je neotřesitelné.
Žd 12,28: Buďme vděčni za to, že dostáváme neotřesitelné království, a služme proto Bohu tak, jak se jemu líbí, s bázní a úctou.
Žd 12,29: Vždyť »náš Bůh je oheň stravující«.