Žd 12,4: Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev.
Žd 12,5: Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: »Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá.
Žd 12,6: Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.«
Žd 12,7: Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával?
Žd 12,8: Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti.
Žd 12,9: Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme být mnohem víc poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život?
Žd 12,10: A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti.
Žd 12,11: Přísná výchova se ovšem v tu chvíli nikdy nezdá příjemná, nýbrž krušná, později však přináší ovoce pokoje a spravedlnost těm, kdo jí prošli.