Žd 10,1: V zákoně je pouze náznak budoucího dobra, ne sama jeho skutečnost. Proto stále stejné oběti, přinášené každoročně znovu a znovu, nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí.
Žd 10,2: Kdyby ti, kdo je přinášejí, neměli už vědomí hříchu, protože byli jednou provždy očištěni, dávno by byly tyto oběti přestaly.
Žd 10,3: Ale těmito oběťmi se hříchy naopak každoročně připomínají,
Žd 10,4: neboť krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit.
Žd 10,5: Proto Kristus říká, když přichází na svět: »Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo.
Žd 10,6: V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení.
Žd 10,7: Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.«
Žd 10,8: Předně říká: »Oběti ani dary, oběti zápalné ani oběti za hřích jsi nechtěl a nenašel jsi v nich zalíbení« - totiž v takových, jaké se obětují podle zákona.
Žd 10,9: Potom však řekne: »Zde jsem, abych konal tvou vůli.« Tak ruší prvé, aby ustanovil druhé.
Žd 10,10: Tou vůlí jsme posvěceni, neboť Ježíš Kristus jednou provždy obětoval své tělo.
Žd 10,11: Každý kněz stojí a koná denně bohoslužbu, znovu a znovu přináší tytéž oběti, ale ty nikdy nemohou navždy zahladit hříchy.
Žd 10,12: Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží
Žd 10,13: a hledí vstříc tomu, »až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu«.
Žd 10,14: Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.
Žd 10,15: Dosvědčuje nám to i Duch svatý, když říká:
Žd 10,16: »Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli;
Žd 10,17: na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.«
Žd 10,18: Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti.