Žd 10,1: V zákoně je pouze náznak budoucího dobra, ne sama jeho skutečnost. Proto stále stejné oběti, přinášené každoročně znovu a znovu, nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí.
Žd 10,2: Kdyby ti, kdo je přinášejí, neměli už vědomí hříchu, protože byli jednou provždy očištěni, dávno by byly tyto oběti přestaly.
Žd 10,3: Ale těmito oběťmi se hříchy naopak každoročně připomínají,
Žd 10,4: neboť krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit.
Žd 10,5: Proto Kristus říká, když přichází na svět: »Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo.
Žd 10,6: V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení.
Žd 10,7: Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.«
Žd 10,8: Předně říká: »Oběti ani dary, oběti zápalné ani oběti za hřích jsi nechtěl a nenašel jsi v nich zalíbení« - totiž v takových, jaké se obětují podle zákona.
Žd 10,9: Potom však řekne: »Zde jsem, abych konal tvou vůli.« Tak ruší prvé, aby ustanovil druhé.
Žd 10,10: Tou vůlí jsme posvěceni, neboť Ježíš Kristus jednou provždy obětoval své tělo.
Žd 10,11: Každý kněz stojí a koná denně bohoslužbu, znovu a znovu přináší tytéž oběti, ale ty nikdy nemohou navždy zahladit hříchy.
Žd 10,12: Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží
Žd 10,13: a hledí vstříc tomu, »až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu«.
Žd 10,14: Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.
Žd 10,15: Dosvědčuje nám to i Duch svatý, když říká:
Žd 10,16: »Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli;
Žd 10,17: na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.«
Žd 10,18: Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti.
Žd 10,19: Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně
Žd 10,20: cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony - to jest obětováním svého těla.
Žd 10,21: Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem,
Žd 10,22: přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.
Žd 10,23: Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný.
Žd 10,24: Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.
Žd 10,25: Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.
Žd 10,26: Jestliže svévolně hřešíme i potom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy,
Žd 10,27: ale jen s hrozným soudem a »žárem ohně, který stráví Boží odpůrce«.
Žd 10,28: Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků.
Žd 10,29: Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti.
Žd 10,30: Vždyť víme, kdo řekl: »Já budu trestat, má je odplata.« A jinde: »Pán bude soudit svůj lid.«
Žd 10,31: Je hrozné upadnout do ruky živého Boha.
Žd 10,32: Jen si vzpomeňte na dřívější dny! Sotva jste byli osvíceni, už jste museli podstoupit mnohý zápas s utrpením;
Žd 10,33: někteří tím, že byli před očima všech uráženi a utiskováni, jiní tím, že stáli při postižených.
Žd 10,34: Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé.
Žd 10,35: Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna.
Žd 10,36: Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno.
Žd 10,37: Vždyť už jen »docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se.
Žd 10,38: Avšak můj spravedlivý - říká Bůh - bude žít, protože uvěřil. Kdo by však odpadl, v tom nenajdu zalíbení.«
Žd 10,39: Ale my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života.