Ž 95,7: On je náš Bůh, my lid, jejž on pase, ovce, jež vodí svou rukou. Uslyšíte-li dnes jeho hlas,
Ž 95,8: nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse,
Ž 95,9: kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy.
Ž 95,10: Po čtyřicet let mi bylo na obtíž to pokolení. Řekl jsem si: Je to lid bloudící srdcem, k mým cestám se nezná.
Ž 95,11: Proto jsem se v hněvu zapřisáhl: Nevejdou do mého odpočinutí!