Ž 90,3: Ty člověka v prach obracíš, pravíš: "Zpět, synové Adamovi!"
Ž 90,4: Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka.
Ž 90,5: Jako povodeň je smeteš, prchnou jako spánek, jsou jak tráva, která odkvétá hned ráno:
Ž 90,6: zrána rozkvete a už odkvétá, večer uvadne a uschne.
Ž 90,7: Pro tvůj hněv spějeme k svému konci zděšeni tvým rozhořčením.
Ž 90,8: Před sebe si kladeš naše nepravosti, do světla své tváře naše tajné hříchy.
Ž 90,9: Pro tvou prchlivost naše dny pomíjejí a jako vzdech doznívají naše léta.
Ž 90,10: Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme.
Ž 90,11: Kdo zná sílu tvého hněvu, tvou prchlivost, jak by se tě nebál?
Ž 90,12: Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.