Ž 9,1: Pro předního zpěváka. Podle mút-labben. Žalm Davidův.
Ž 9,2: |(Álef)| Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat.
Ž 9,3: Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy.
Ž 9,4: |(Bét)| Moji nepřátelé obrátí se nazpět, upadnou a zhynou před tvou tváří,
Ž 9,5: protožes mi zjednal právo, obhájils mě, usedl jsi na trůn, soudce spravedlivý.
Ž 9,6: |(Gimel)| Okřikl jsi pronárody, do záhuby svrhl svévolníka, jejich jméno zahladil jsi navěky a navždy.
Ž 9,7: Po nepříteli zůstaly provždy jen trosky. Vyvrátil jsi jejich města, i památka na ně zašla.
Ž 9,8: |(Hé)| Hospodin však bude trůnit věčně, soudnou stolici má připravenu.
Ž 9,9: Rozsoudí svět spravedlivě, povede při národů dle práva.
Ž 9,10: |(Vav)| Hospodin je zdeptanému nedobytným hradem, v dobách soužení je hradem nedobytným.
Ž 9,11: V tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine.
Ž 9,12: |(Zajin)| Pějte žalmy Hospodinu, který na Sijónu trůní, oznamujte mezi lidmi jeho skutky.
Ž 9,13: Za prolitou krev k odpovědnosti volá, pamatuje na ni, na úpění ponížených nezapomněl.
Ž 9,14: |(Chet)| Hospodine, smiluj se nade mnou, pohleď, jak mě ponižují ti, kteří mě nenávidí, smiluj se ty, jenž mě zvedáš z bran smrti!
Ž 9,15: O všech chvályhodných činech tvých chci vypravovat v branách sijónské dcery, budu jásat nad tím, žes mě spasil.
Ž 9,16: |(Tet)| Pronárody klesly do pasti, již udělaly, v síti, kterou nastražily, uvízla jim noha.
Ž 9,17: Hospodin tu zřejmě zjednal právo: svévolník uvízl v léčce přichystané vlastní rukou. - Higgájón. -Sela-
Ž 9,18: |(Jod)| Do podsvětí se navrátí svévolníci, všechny pronárody, jež na Boha zapomněly.
Ž 9,19: Ubožák však nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá.
Ž 9,20: |(Kaf)| Povstaň, Hospodine, ať si člověk nezakládá na své moci, ať už pronárody stanou před tvým soudem!
Ž 9,21: Hospodine, zdrť je strachem, ať si pronárody uvědomí, že jsou jenom lidé. -Sela-
Ž 10,1: |(Lámed)| Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš?
Ž 10,2: Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni. Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí!
Ž 10,3: Když svévolník chválí, pak jen pro své choutky, když chamtivec dobrořečí, znevažuje Hospodina.
Ž 10,4: |(Nún)| Svévolník ve zpupném hněvu říká: "Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není." Odtud všechny jeho pikle.
Ž 10,5: Úspěšné jsou jeho cesty v každé době, vysoko jsou od něho tvé soudy, soptí proti všem svým protivníkům.
Ž 10,6: Říkává si v srdci: "Mnou nic neotřese. Z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého."
Ž 10,7: |(Pé)| V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk, na jazyku trápení a ničemnosti.
Ž 10,8: Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného, |(Ajin)| jeho oči pasou po bezbranném.
Ž 10,9: Číhá v úkrytu jak v houští lev, číhá na poníženého, aby se ho zmocnil, zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl.
Ž 10,10: Plíží se a krčí a bezbranní upadají do jeho spárů.
Ž 10,11: Říkává si v srdci: "Bůh vše zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí."
Ž 10,12: |(Kóf)| Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované!
Ž 10,13: Smí svévolník znevažovat Boha, říkat si v srdci: "Ty nic nevypátráš?"
Ž 10,14: |(Réš)| Ty však vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou. Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc.
Ž 10,15: |(Šín)| Přeraz paži svévolníka, paži zlého. Jeho svévoli vypátráš, nic ti neunikne.
Ž 10,16: Hospodin je Králem navěky a navždy, pronárody zmizí z jeho země.
Ž 10,17: |(Táv)| Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho,
Ž 10,18: zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému; člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach.