Ž 78,1: Poučující. Pro Asafa. Lide můj, naslouchej učení mému, k slovům úst mých nakloň ucho,
Ž 78,2: otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké.
Ž 78,3: Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli,
Ž 78,4: nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal.
Ž 78,5: Stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli a přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny,
Ž 78,6: aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí. Ti to budou dále vyprávět svým synům,
Ž 78,7: aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání,
Ž 78,8: a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu.
Ž 78,9: Lukem vyzbrojení Efrajimci otočili se v den bitvy.
Ž 78,10: Nedbali na smlouvu Boží, podle jeho zákona žít odepřeli,
Ž 78,11: zapomněli na jeho skutky, na divy, jež jim dal shlédnout.
Ž 78,12: On před jejich otci činil divy v zemi egyptské na Sóanském poli.
Ž 78,13: Moře rozpoltil a převedl je, jako hráz postavil vody.
Ž 78,14: Ve dne oblakem je vodil, po celou noc září ohně.
Ž 78,15: Rozpoltil na poušti skály, dal jim pít hojně jak z propastných tůní,
Ž 78,16: bystřiny vyvedl ze skalního štítu, nechal plynout vodstva jako řeky.
Ž 78,17: Hřešili však proti němu opět. Vzdorovali v tom vyprahlém kraji Nejvyššímu,
Ž 78,18: srdcem pokoušeli Boha, chtěli stravu podle vlastní vůle.
Ž 78,19: A reptali proti Bohu: "Může Bůh prostřít stůl v poušti?
Ž 78,20: Do skály sic udeřil a potoky vod tekly proudem. Může však dát také chleba nebo opatřit pro svůj lid maso?"
Ž 78,21: Hospodin se rozlítil, když to vše slyšel. Oheň prudce vzplanul proti Jákobovi, hněv vyšlehl proti Izraeli,
Ž 78,22: neboť nevěřili Bohu, nedoufali v jeho spásu.
Ž 78,23: Přesto vydal příkaz mračnům shůry, zotevíral vrata nebes
Ž 78,24: a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával.
Ž 78,25: Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti.
Ž 78,26: Dal na nebi vanout východnímu větru, jižní vítr přivedl svou mocí
Ž 78,27: a déšť masa na ně spustil, tolik jako prachu, pernatého ptactva jak mořského písku,
Ž 78,28: nechával je padat rovnou do tábora okolo příbytků jejich.
Ž 78,29: Najedli se víc než do sytosti, dopřál jim to, čeho byli chtiví.
Ž 78,30: Nepřešla je chtivost. Měli ještě pokrm v ústech,
Ž 78,31: když proti nim vyšlehl hněv Boží. Zahubil jejich velmože, izraelské junáky v prach srazil.
Ž 78,32: Přes to vše hřešili dále, nevěřili jeho divům.
Ž 78,33: Tu učinil konec jejich dnům, že přešly jako vánek, jejich léta přeťal náhlým děsem.
Ž 78,34: Kdykoli je hubil, dotazovali se po jeho vůli, za úsvitu hledávali opět Boha,
Ž 78,35: připomínali si, že Bůh býval jejich skála, že Bůh nejvyšší byl jejich vykupitel.
Ž 78,36: Ale klamali ho svými ústy, jazykem mu lhali,
Ž 78,37: v svém srdci nestáli při něm, nezůstali věrni jeho smlouvě.
Ž 78,38: Ale on se slitovával, zprošťoval je nepravostí, nevydal je zkáze, často odvrátil svůj hněv a nedal zcela procitnout svému rozhořčení,
Ž 78,39: pamatoval, že jsou jenom tělo, vítr, který zavane a už se nevrací.
Ž 78,40: Kolikrát mu v poušti vzdorovali, jakou trýzeň působili mu v tom pustém kraji!
Ž 78,41: Zas a zase pokoušeli Boha, činili výčitky Svatému Izraele.
Ž 78,42: Nepřipomínali jeho sílu, den, kdy je vykoupil z moci protivníka,
Ž 78,43: když činil svá znamení v Egyptě a své zázraky na Sóanském poli.
Ž 78,44: Ramena řek i bystřiny proměnil v krev, takže se nemohli napít.
Ž 78,45: Seslal na ně mouchy, aby je sžíraly, žáby, které jim přinesly zkázu.
Ž 78,46: Co se urodilo, vydal hmyzu, kobylkám plod jejich práce.
Ž 78,47: Jejich révu zničil krupobitím a smokvoně mrazem.
Ž 78,48: Jejich dobytek vydal v plen krupobití a ohnivým střelám jejich stáda.
Ž 78,49: Tak je stíhal svým planoucím hněvem, hněvem hrozným, prchlivostí, souženími, řadou poslů zkázy.
Ž 78,50: Dával průchod svému hněvu, jejich duše neušetřil smrti, vydal moru v plen vše živé.
Ž 78,51: Všechno prvorozené v Egyptě pobil, prvotiny plodivé síly v Chámových stanech.
Ž 78,52: Ale svůj lid vedl jako ovce, jako stádo je převedl pouští,
Ž 78,53: vodil je bezpečně, strach mít nemuseli, jejich nepřátele pohltilo moře.
Ž 78,54: Dovedl je až k území své svatyně, k této hoře, kterou pravicí svou získal.
Ž 78,55: Vypudil před nimi pronárody, jejich zem rozměřil na dědictví, v jejich stanech ubytoval izraelské kmeny.
Ž 78,56: Ale pokoušeli ho a vzdorovali Bohu nejvyššímu a nedbali na svědectví jeho,
Ž 78,57: odpadali, byli věrolomní jak otcové jejich, selhávali jako záludný luk.
Ž 78,58: Na posvátných návrších ho uráželi, svými modlami ho podnítili k žárlivosti.
Ž 78,59: Bůh se rozlítil, když to vše slyšel, velmi si zprotivil Izraele:
Ž 78,60: opovrhl svým příbytkem v Šílu, stanem, v němž přebýval mezi lidmi.
Ž 78,61: Vydal do zajetí svoji sílu, svoji čest do rukou protivníka
Ž 78,62: a svůj lid vydal v plen meči, proti svému dědictví vzplál prchlivostí.
Ž 78,63: Jejich junáky sežehl oheň, jejich panny svatebních chval nepoznaly.
Ž 78,64: Jejich kněží padli mečem, jejich vdovy neplakaly.
Ž 78,65: A pak se Panovník probudil jak ze sna, jak bohatýr rozjařený vínem,
Ž 78,66: zezadu bil svoje protivníky, uvedl na ně potupu věčnou.
Ž 78,67: Zprotivil si Josefův stan, Efrajimův kmen si nevyvolil,
Ž 78,68: zvolil si kmen Judův, horu Sijón, tu si zamiloval.
Ž 78,69: Svou svatyni vybudoval jak výšiny nebes, navěky ji založil jak zemi.
Ž 78,70: Davida si zvolil, svého služebníka, povolal ho ze salaší,
Ž 78,71: od ovcí s jehňaty ho přivedl, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědičný díl.
Ž 78,72: A pásl je s bezúhonným srdcem, rukou zkušenou je vodil.