Ž 69,1: Pro předního zpěváka, podle "Lilií". Davidův.
Ž 69,2: Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši!
Ž 69,3: V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod se nořím, dravý proud mě vleče.
Ž 69,4: Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha vyhlížím, až zrak mi vypovídá.
Ž 69,5: Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé! Co jsem neuchvátil, mám teď vracet.
Ž 69,6: Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto.
Ž 69,7: Kvůli mně však ať se nemusejí hanbit, kdo složili svou naději v tebe, Panovníku, Hospodine zástupů, ať kvůli mně se nemusejí stydět ti, kdo tě hledají, Bože Izraele!
Ž 69,8: Snáším potupu přec kvůli tobě, stud pokryl mé tváře.
Ž 69,9: Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky,
Ž 69,10: neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne.
Ž 69,11: Postil jsem se, vyplakal si oči, ale v potupu se mi to obrátilo.
Ž 69,12: Oblékl jsem si žíněné roucho a stal se pro ně pořekadlem.
Ž 69,13: O mně klevetí, kdo sedávají v bráně, pijani si o mně popěvují.
Ž 69,14: Ale má modlitba spěje, Hospodine, k tobě, je čas přízně, Bože nejvýš milosrdný, odpověz mi, věrný dárce spásy,
Ž 69,15: vysvoboď mě z bahna, ať se neutopím! Kéž jsem vysvobozen z rukou těch, kteří mě nenávidí, z hlubokých vod.
Ž 69,16: Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať hlubina mě nepohltí, ať nade mnou studnice nezavře ústa!
Ž 69,17: Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobrotivé, pro své velké slitování shlédni na mne,
Ž 69,18: neskrývej tvář před svým služebníkem, když se soužím, pospěš, odpověz mi,
Ž 69,19: buď mi blízko, zastaň se mne, vykup mě kvůli mým nepřátelům!
Ž 69,20: Ty víš, jak jsem tupen, ostouzen a haněn, máš před sebou všechny moje protivníky.
Ž 69,21: Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili - nenašel se nikdo.
Ž 69,22: Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet.
Ž 69,23: Jejich stůl se jim staň osidlem a těm, kdo jsou s nimi zajedno, buď léčkou.
Ž 69,24: Dej, ať se jim zatmí v očích, aby neviděli, jejich bedra ustavičně zbavuj síly.
Ž 69,25: Vylej na ně svůj hrozný hněv, tvůj planoucí hněv ať postihne je.
Ž 69,26: Jejich hradiště ať zpustne, v jejich stanech ať nebydlí nikdo.
Ž 69,27: Neboť toho, kterého jsi ty zbil, pronásledovali, vypravují o bolesti těch, které jsi proklál.
Ž 69,28: Sečti jejich nepravosti, ať před tebou nejsou spravedliví.
Ž 69,29: Nechť jsou vymazáni z knihy živých, nezapsáni mezi spravedlivé.
Ž 69,30: Jsem ponížen, bolestí se soužím, avšak hradem je mi, Bože, tvoje spása.
Ž 69,31: Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním.
Ž 69,32: Hospodin to přijme raději než býka, býčka s paznehty a rohy.
Ž 69,33: Pokorní to spatří a budou mít radost; kdo se dotazujete na Boží vůli, okřejete v srdci.
Ž 69,34: Vždyť Hospodin ubožáky slyší, nepohrdá svými, když jsou uvězněni.
Ž 69,35: Ať ho chválí nebesa i země, moře se vším, co se v nich hemží,
Ž 69,36: neboť Bůh zachrání Sijón a zbuduje judská města; budou tam sídlit a mít je ve vlastnictví.
Ž 69,37: Potomstvo jeho služebníků je bude dědičně držet; budou v nich bydlet ti, kdo milují jeho jméno.