Ž 49,1: Pro předního zpěváka. Pro Kórachovce, žalm.
Ž 49,2: Slyšte to, všichni lidé, všichni obyvatelé světa, naslouchejte,
Ž 49,3: ať jste rodu prostého anebo urození, boháči i ubožáci.
Ž 49,4: Moje ústa budou vyhlašovat moudrost, mé srdce bude rozjímat o rozumnosti.
Ž 49,5: Nakloním své ucho ku příslovím, při citeře předložím svou hádanku i výklad.
Ž 49,6: Proč bych se bál ve zlých dnech, když mě obklopují zvrhlí záškodníci,
Ž 49,7: kteří spoléhají na své jmění a svým velkým bohatstvím se chlubí?
Ž 49,8: Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe.
Ž 49,9: Výkupné za lidský život je tak velké, že se každý musí provždy zříci toho,
Ž 49,10: že by natrvalo, neustále žil a nedočkal se zkázy.
Ž 49,11: Vždyť vidí, že umírají moudří, hynou stejně jako hlupák nebo tupec a své jmění zanechají jiným.
Ž 49,12: Ti však myslí, že tu jejich domy budou věčně, jejich příbytky po všechna pokolení, svými jmény nazývají role.
Ž 49,13: Ale člověk, byť byl ve cti, nemusí ani noc přečkat; podobá se zvířatům, jež zajdou.
Ž 49,14: To je cesta těch, kdo bláznovství se drží; za nimi jdou ti, kdo si libují v jejich řečech. -Sela-
Ž 49,15: Ženou se jak ovce do podsvětí, sama smrt je pase. Zrána je pošlapou lidé přímí, a co vytvořili, zhltne podsvětí, trvání to nemá.
Ž 49,16: Avšak mne Bůh ze spárů podsvětí vykoupí, on mě přijme! -Sela-
Ž 49,17: Jen se neboj, bohatne-li někdo a množí-li slávu svého domu;
Ž 49,18: zemře, nic nevezme s sebou, jeho sláva za ním nesestoupí.
Ž 49,19: I když zaživa si dobrořečil: "Chválí tě, že sis to zařídil tak dobře,"
Ž 49,20: musí se přidat k pokolení svých otců, kteří nikdy nezahlédnou světlo.
Ž 49,21: Člověk, byť byl ve cti, nemusí mít rozum, podobá se zvířatům, jež zajdou. -Sela-