Ž 45,1: Pro předního zpěváka, podle "Lilií". Pro Kórachovce; poučující, píseň lásky.
Ž 45,2: Slavnostní řeč mi ze srdce tryská, své dílo přednesu králi; jazyk můj - hbitého písaře rydlo:
Ž 45,3: Ty nejkrásnější ze synů lidských, z tvých rtů se line milost, proto ti Bůh navěky žehná!
Ž 45,4: Boky si opásej, bohatýre, mečem, svou velebnou důstojností,
Ž 45,5: se zdarem důstojně do boje vyjeď za pravdu, mírnost a spravedlnost, svou pravicí dokážeš činy, jež vzbudí bázeň.
Ž 45,6: Máš ostré šípy, národy padnou ti k nohám, zasáhneš srdce nepřátel, králi!
Ž 45,7: Tvůj trůn, ó božský, bude stát věčně a navždy, tvým žezlem královským je žezlo práva.
Ž 45,8: Miluješ spravedlnost, nenávidíš zvůli; proto tě, božský, pomazal Bůh tvůj olejem veselí nad tvoje druhy.
Ž 45,9: Celé tvé roucho myrhou, aloe, kasií voní, z paláců zdobených slonovou kostí hra strun zní pro radost tobě.
Ž 45,10: Královské dcery se skvějí v tvých skvostech, královna ve zlatě z Ofíru ti stojí po pravici.
Ž 45,11: Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho, zapomeň na svůj lid, na otcův dům,
Ž 45,12: neboť král zatouží po tvé kráse; je to tvůj pán a jemu se klaněj.
Ž 45,13: I dcera Týru svůj dar ti nese, naklonit si tě chtějí boháči z lidu.
Ž 45,14: Královská dcera v celé své slávě již čeká uvnitř, svůj šat má protkaný zlatem.
Ž 45,15: V zářivém oděvu ji vedou králi a za ní její panenské družky, k tobě je uvádějí.
Ž 45,16: Průvod se ubírá v radostném jásotu, vstupuje v královský palác.
Ž 45,17: Namísto otců budeš mít syny, učiníš je velmoži po celé zemi.
Ž 45,18: Tvé jméno budu připomínat po všechna pokolení; proto ti národy budou vzdávat chválu navěky a navždy.