Ž 44,14: Dovoluješ sousedům nás tupit, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky.
Ž 44,15: Pronárodům učinils nás pořekadlem, národy nad námi potřásají hlavou.
Ž 44,16: Neustále mám před sebou svoje zostuzení, tváře mi pokrývá hanba,
Ž 44,17: když slyším, jak se utrhač rouhá, když mě souží mstivost nepřítele.