Ž 44,1: Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, poučující.
Ž 44,2: Bože, na vlastní uši jsme slýchali vyprávění svých otců o činu, který jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávných.
Ž 44,3: Pronárody jsi vyhnal svou rukou, je však jsi zasadil jako révu; rozdrtils národy, je však jsi propustil na svobodu.
Ž 44,4: Nezmocnili se země svým mečem, vítězství jim nedobyla jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvoje paže, a světlo tvé tváře, neboť jsi v nich našel zalíbení.
Ž 44,5: Jenom ty jsi můj Král, Bože! Rozhodni, a Jákob bude spasen.
Ž 44,6: S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, útočníky podupali jsme v tvém jménu.
Ž 44,7: Proto na svůj luk se nespoléhám, ani meč mě nezachrání;
Ž 44,8: před protivníky jen tys nás spasil, a ty, kdo nás nenáviděli, jsi zahanbil.
Ž 44,9: Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně. -Sela-
Ž 44,10: Teď jsi však na nás zanevřel a musíme se stydět, s našimi zástupy do boje nevycházíš.
Ž 44,11: Před protivníkem nás nutíš ustupovat, oloupili nás ti, kdo nás nenávidí.
Ž 44,12: Vydáváš nás jako ovce na porážku, rozptýlils nás mezi pronárody.
Ž 44,13: Lacino jsi prodal svůj lid, žádný zisk jsi z toho neměl.
Ž 44,14: Dovoluješ sousedům nás tupit, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky.
Ž 44,15: Pronárodům učinils nás pořekadlem, národy nad námi potřásají hlavou.
Ž 44,16: Neustále mám před sebou svoje zostuzení, tváře mi pokrývá hanba,
Ž 44,17: když slyším, jak se utrhač rouhá, když mě souží mstivost nepřítele.
Ž 44,18: To všechno nás postihlo, ač na tebe jsme nezapomínali, nezradili jsme tvou smlouvu.
Ž 44,19: Naše srdce se neodklonilo jinam, naše kroky neodbočily z tvé stezky,
Ž 44,20: i když jsi nás deptal v kraji draků, když jsi nás zahalil v šero smrti.
Ž 44,21: Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli, k bohu cizímu své ruce rozepjali,
Ž 44,22: což by to Bůh neodhalil? Zná přece tajnosti srdce.
Ž 44,23: Kvůli tobě jsme vražděni denně, mají nás za ovce na zabití.
Ž 44,24: Vzbuď se, proč spíš, Panovníku? Procitni a nezanevři na nás provždy!
Ž 44,25: Proč skrýváš svou tvář? Proč na naše pokoření, na náš útisk zapomínáš?
Ž 44,26: Naše duše leží v prachu, naše hruď je přitištěna k zemi.
Ž 44,27: Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství!