Ž 36,1: Pro předního zpěváka. Pro Hospodinova služebníka, Davidův.
Ž 36,2: Tak zní vzpurný výrok svévolníka: "Nemám v srdci místo pro strach z Boha." A to do očí mu říká.
Ž 36,3: Lichotí si ve svých očích, a tak bude shledán vinným, hodným nenávisti.
Ž 36,4: Slova jeho úst jsou ničemná a lstivá, přestal jednat rozumně a dobře.
Ž 36,5: Vymýšlí si na svém lůžku ničemnosti, postavil se na nedobrou cestu, neštítí se zlého.
Ž 36,6: Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků.
Ž 36,7: Tvoje spravedlnost je jak mocné horstvo, propastná tůň nezměrná jsou tvoje soudy; zachraňuješ lidi i dobytek, Hospodine.
Ž 36,8: Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel.
Ž 36,9: Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš.
Ž 36,10: U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.
Ž 36,11: Uchovej své milosrdenství těm, kdo tě znají, a svou spravedlnost těm, kdo mají přímé srdce.
Ž 36,12: Kéž na mě nevtrhne zpupná noha, ruka svévolných kéž ze mne neučiní štvance!
Ž 36,13: Ano, pachatelé ničemností padli, jsou sraženi, nejsou schopni povstat.
Ž 37,1: Davidův. |(Álef)| Nevzrušuj se kvůli zlovolníkům, nezáviď těm, kdo jednají podle.
Ž 37,2: Uvadají rychle jako tráva, jak zelené býlí zvadnou.
Ž 37,3: |(Bét)| Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost.
Ž 37,4: Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce.
Ž 37,5: |(Gimel)| Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.
Ž 37,6: Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo.
Ž 37,7: |(Dálet)| Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle.
Ž 37,8: |(Hé)| Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopustíš zlého,
Ž 37,9: neboť zlovolníci budou vymýceni, ale kdo naději skládá v Hospodina, obdrží zemi.
Ž 37,10: |(Vav)| Ještě maličko a bude po svévolníkovi, všimneš-li si jeho místa, bude prázdné.
Ž 37,11: Ale pokorní obdrží zemi a bude je blažit dokonalý pokoj.
Ž 37,12: |(Zajin)| Proti spravedlivému strojí svévolník pikle, skřípe proti němu svými zuby.
Ž 37,13: Je však Panovníkovi jen k smíchu, vždyť on vidí, že jeho den přijde.
Ž 37,14: |(Chet)| Svévolníci tasí meč, luk napínají, chtějí srazit poníženého a ubožáka, zabít ty, kdo chodí přímou cestou.
Ž 37,15: Jejich meč však jim do srdce vnikne, jejich luky budou zpřeráženy.
Ž 37,16: |(Tet)| Lepší je to málo, co má spravedlivý, než bohatství mnoha svévolníků,
Ž 37,17: neboť svévolníkům budou přeraženy paže, kdežto spravedlivé Hospodin vždy podepírá.
Ž 37,18: |(Jod)| Hospodinu jsou známy dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá věčně.
Ž 37,19: V čase zlém nebudou zahanbeni, najedí se dosyta i za dnů hladu.
Ž 37,20: |(Kaf)| Avšak svévolníci zhynou, nepřátelé Hospodinovi se vytratí jak půvab lučin, vytratí se v dýmu.
Ž 37,21: |(Lámed)| Svévolník si půjčuje a k splácení se nemá, spravedlivý se však slituje a dává.
Ž 37,22: Požehnaní, ti obdrží zemi, zlořečení budou vymýceni.
Ž 37,23: |(Mém)| Hospodin činí krok muže pevným, našel zalíbení v jeho cestě.
Ž 37,24: I kdyby klesal, nikdy neupadne, neboť Hospodin podpírá jeho ruku.
Ž 37,25: |(Nún)| Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb.
Ž 37,26: Slituje se kdykoli a vypomůže půjčkou, také jeho potomci jsou požehnáním.
Ž 37,27: |(Sámek)| Odstup od zla, konej dobro, navěky pak budeš bydlet v zemi,
Ž 37,28: neboť Hospodin miluje právo a své věrné neopouští. |(Ajin)| Pod jeho ochranou budou věčně, kdežto plémě svévolníků bude vymýceno.
Ž 37,29: Spravedliví obdrží zemi a budou v ní bydlet navždy.
Ž 37,30: |(Pé)| Ústa spravedlivého pronášejí moudrost, jeho jazyk vyhlašuje právo.
Ž 37,31: Má v svém srdci Boží zákon, jeho kroky nezakolísají.
Ž 37,32: |(Çáde)| Svévolník však číhá na spravedlivého, chce ho uštvat k smrti.
Ž 37,33: Ale Hospodin ho v jeho ruce neponechá, nedopustí, aby svévolně byl souzen.
Ž 37,34: |(Kóf)| Slož naději v Hospodina, drž se jeho cesty; povýší tě a obdržíš zemi a spatříš, jak budou svévolníci vymýceni.
Ž 37,35: |(Réš)| Viděl jsem krutého svévolníka: rozpínal se jako bujné křoví;
Ž 37,36: odešel a není, hledal jsem ho, nebyl k nalezení.
Ž 37,37: |(Šín)| Přidržuj se bezúhonného, hleď na přímého; pokojný muž bude mít potomstvo.
Ž 37,38: Zato vzpurní budou do jednoho vyhlazeni, potomstvo svévolníků bude vymýceno.
Ž 37,39: |(Táv)| Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá.
Ž 37,40: Hospodin jim pomáhá a vyváznout jim dává, dá jim z moci svévolníků vyváznout a zachrání je, protože se k němu utíkají.
Ž 38,1: Žalm Davidův, k připamatování.
Ž 38,2: Nekárej mě, Hospodine, ve svém rozlícení, netrestej mě ve svém rozhořčení,
Ž 38,3: neboť na mě dopadly tvé šípy, těžce na mě dopadla tvá ruka.
Ž 38,4: Pro tvůj hrozný hněv už není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně.
Ž 38,5: Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží.
Ž 38,6: Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost.
Ž 38,7: Zhrouceně, až k zemi sehnut celé dny se sklíčen smutkem vláčím.
Ž 38,8: Mé ledví je v jednom ohni, nezbylo nic zdravého v mém těle.
Ž 38,9: Jsem ochromen, zcela zdeptán, křičím a mé srdce sténá.
Ž 38,10: Před sebou máš, Panovníku, všechny moje tužby a můj nářek utajen ti není.
Ž 38,11: Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo.
Ž 38,12: Kdo mě milovali, moji druzi, odtáhli se pro mou ránu, moji nejbližší opodál stojí.
Ž 38,13: Ti, kdo mi o život ukládají, nastražili léčku, kdo mi chtějí škodit, vedou zhoubné řeči, po celé dny vymýšlejí záludnosti.
Ž 38,14: Já však neslyším, jsem jako hluchý, jako němý, ani ústa neotevřu.
Ž 38,15: Stal se ze mne člověk, který neslyší a neodmlouvá,
Ž 38,16: neboť na tebe jen, Hospodine, čekám, Panovníku, Bože můj, kéž bys odpověděl!
Ž 38,17: Pravím: Ať nemají ze mne radost, budou se nade mne vypínat, uklouzne-li mi noha.
Ž 38,18: Můj pád je už blízko, stále mám před sebou svoji bolest.
Ž 38,19: Přiznávám se ke své nepravosti a svého hříchu se lekám.
Ž 38,20: Moji nepřátelé životem jen kypí, mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí.
Ž 38,21: Ti, kdo odplácejí za dobrotu zlobou, za to, že se snažím o dobro, mě osočují.
Ž 38,22: Hospodine, ty mě neopouštěj, nevzdaluj se ode mne, můj Bože,
Ž 38,23: na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso!