Ž 32,1: Davidův; poučující. Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt.
Ž 32,2: Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepočítá, v jehož duchu není záludnosti.
Ž 32,3: Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal.
Ž 32,4: Ve dne v noci na mně těžce ležela tvá ruka, vysýchal mně morek jako v letním žáru. -Sela-
Ž 32,5: Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: "Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti. " A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj. -Sela-
Ž 32,6: Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas, kdy lze tě ještě nalézt. I kdyby se vzdulo mocné vodstvo, k němu nedosáhne.
Ž 32,7: Tys má skrýše, ty mě chráníš před soužením, nad tím, že jsem vyvázl, zaplesá všechno kolem. -Sela-
Ž 32,8: Dám ti prozíravost, ukážu ti cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.
Ž 32,9: Nebuďte jako kůň či mezek bez rozumu: toho zdobí ohlávka a uzda na zkrocení, jinak ho u sebe neudržíš.
Ž 32,10: Mnoho bolestí postihne svévolníka, toho však, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství.
Ž 32,11: Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce!

Ž 42,1: Pro předního zpěváka. Poučující, pro Kórachovce.
Ž 42,2: Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože!
Ž 42,3: Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří?
Ž 42,4: Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: "Kde je tvůj Bůh?"
Ž 42,5: Vzpomínám na to a duši vylévám v sobě, jak jsem se v čele zástupu brával k Božímu domu, jak zvučně plesal a vzdával chválu hlučící dav, když slavil svátek.
Ž 42,6: Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse.
Ž 42,7: Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí, proto mé vzpomínky za tebou spějí z krajiny jordánské, z chermónských končin, od hory Miseáru.
Ž 42,8: Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí.
Ž 42,9: Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému a v noci své písni být se mnou! Modlím se k Bohu života mého,
Ž 42,10: promlouvám k Bohu, své skále: "Proč na mě zapomínáš, proč musím chodit zármutkem sklíčen v sevření nepřítele?"
Ž 42,11: Smrtelnou ranou mým kostem jsou protivníci, kteří mě tupí, když se mě každý den ptají: "Kde je tvůj Bůh?"
Ž 42,12: Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh.

Ž 44,1: Pro předního zpěváka; pro Kórachovce, poučující.
Ž 44,2: Bože, na vlastní uši jsme slýchali vyprávění svých otců o činu, který jsi vykonal za jejich dnů, za dnů dávných.
Ž 44,3: Pronárody jsi vyhnal svou rukou, je však jsi zasadil jako révu; rozdrtils národy, je však jsi propustil na svobodu.
Ž 44,4: Nezmocnili se země svým mečem, vítězství jim nedobyla jejich paže, nýbrž tvá pravice, tvoje paže, a světlo tvé tváře, neboť jsi v nich našel zalíbení.
Ž 44,5: Jenom ty jsi můj Král, Bože! Rozhodni, a Jákob bude spasen.
Ž 44,6: S tebou jsme nabrali na rohy své protivníky, útočníky podupali jsme v tvém jménu.
Ž 44,7: Proto na svůj luk se nespoléhám, ani meč mě nezachrání;
Ž 44,8: před protivníky jen tys nás spasil, a ty, kdo nás nenáviděli, jsi zahanbil.
Ž 44,9: Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně. -Sela-
Ž 44,10: Teď jsi však na nás zanevřel a musíme se stydět, s našimi zástupy do boje nevycházíš.
Ž 44,11: Před protivníkem nás nutíš ustupovat, oloupili nás ti, kdo nás nenávidí.
Ž 44,12: Vydáváš nás jako ovce na porážku, rozptýlils nás mezi pronárody.
Ž 44,13: Lacino jsi prodal svůj lid, žádný zisk jsi z toho neměl.
Ž 44,14: Dovoluješ sousedům nás tupit, svému okolí jsme pro smích, pro pošklebky.
Ž 44,15: Pronárodům učinils nás pořekadlem, národy nad námi potřásají hlavou.
Ž 44,16: Neustále mám před sebou svoje zostuzení, tváře mi pokrývá hanba,
Ž 44,17: když slyším, jak se utrhač rouhá, když mě souží mstivost nepřítele.
Ž 44,18: To všechno nás postihlo, ač na tebe jsme nezapomínali, nezradili jsme tvou smlouvu.
Ž 44,19: Naše srdce se neodklonilo jinam, naše kroky neodbočily z tvé stezky,
Ž 44,20: i když jsi nás deptal v kraji draků, když jsi nás zahalil v šero smrti.
Ž 44,21: Kdybychom na jméno svého Boha zapomněli, k bohu cizímu své ruce rozepjali,
Ž 44,22: což by to Bůh neodhalil? Zná přece tajnosti srdce.
Ž 44,23: Kvůli tobě jsme vražděni denně, mají nás za ovce na zabití.
Ž 44,24: Vzbuď se, proč spíš, Panovníku? Procitni a nezanevři na nás provždy!
Ž 44,25: Proč skrýváš svou tvář? Proč na naše pokoření, na náš útisk zapomínáš?
Ž 44,26: Naše duše leží v prachu, naše hruď je přitištěna k zemi.
Ž 44,27: Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství!
Ž 45,1: Pro předního zpěváka, podle "Lilií". Pro Kórachovce; poučující, píseň lásky.
Ž 45,2: Slavnostní řeč mi ze srdce tryská, své dílo přednesu králi; jazyk můj - hbitého písaře rydlo:
Ž 45,3: Ty nejkrásnější ze synů lidských, z tvých rtů se line milost, proto ti Bůh navěky žehná!
Ž 45,4: Boky si opásej, bohatýre, mečem, svou velebnou důstojností,
Ž 45,5: se zdarem důstojně do boje vyjeď za pravdu, mírnost a spravedlnost, svou pravicí dokážeš činy, jež vzbudí bázeň.
Ž 45,6: Máš ostré šípy, národy padnou ti k nohám, zasáhneš srdce nepřátel, králi!
Ž 45,7: Tvůj trůn, ó božský, bude stát věčně a navždy, tvým žezlem královským je žezlo práva.
Ž 45,8: Miluješ spravedlnost, nenávidíš zvůli; proto tě, božský, pomazal Bůh tvůj olejem veselí nad tvoje druhy.
Ž 45,9: Celé tvé roucho myrhou, aloe, kasií voní, z paláců zdobených slonovou kostí hra strun zní pro radost tobě.
Ž 45,10: Královské dcery se skvějí v tvých skvostech, královna ve zlatě z Ofíru ti stojí po pravici.
Ž 45,11: Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho, zapomeň na svůj lid, na otcův dům,
Ž 45,12: neboť král zatouží po tvé kráse; je to tvůj pán a jemu se klaněj.
Ž 45,13: I dcera Týru svůj dar ti nese, naklonit si tě chtějí boháči z lidu.
Ž 45,14: Královská dcera v celé své slávě již čeká uvnitř, svůj šat má protkaný zlatem.
Ž 45,15: V zářivém oděvu ji vedou králi a za ní její panenské družky, k tobě je uvádějí.
Ž 45,16: Průvod se ubírá v radostném jásotu, vstupuje v královský palác.
Ž 45,17: Namísto otců budeš mít syny, učiníš je velmoži po celé zemi.
Ž 45,18: Tvé jméno budu připomínat po všechna pokolení; proto ti národy budou vzdávat chválu navěky a navždy.

Ž 52,1: Pro předního zpěváka. Poučující, Davidův,
Ž 52,2: když přišel Edómec Dóeg a oznámil Saulovi: "David vešel do Achímelekova domu."
Ž 52,3: Proč se chlubíš zlem, ty bohatýre? Boží milosrdenství po všechny dny trvá!
Ž 52,4: Jen zhoubu tvůj jazyk splétá, máš ho ostrý jako břitvu, pleticháři.
Ž 52,5: Zlo miluješ víc než dobro, klam více než spravedlivé slovo. -Sela-
Ž 52,6: Miluješ každé podvratné slovo, jazyku lstivý.
Ž 52,7: Proto Bůh tě smete provždy, popadne tě, ze stanu tě vyrve, vykoření tě ze země živých. -Sela-
Ž 52,8: Až to spatří spravedliví, zmocní se jich bázeň a posměšně o něm řeknou:
Ž 52,9: "Ano, byl to muž, jenž nepokládal za záštitu Boha, ve své veliké bohatství doufal, zakládal si na své zhoubné moci."
Ž 52,10: Ale já jsem jako zelenající se oliva v domě Božím. Doufám v Boží milosrdenství navěky a navždy.
Ž 52,11: Navěky ti budu vzdávat chválu, neboť jsi to způsobil ty. Naději jsem složil ve tvé jméno, je tak dobré ke tvým věrným.