Ž 2,1: Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány?
Ž 2,2: Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho:
Ž 2,3: "Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme."
Ž 2,4: Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.
Ž 2,5: Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem:
Ž 2,6: "Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!"
Ž 2,7: Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: "Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.
Ž 2,8: Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země.
Ž 2,9: Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny."
Ž 2,10: Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země!
Ž 2,11: Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním.
Ž 2,12: Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!