Ž 19,2: Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.
Ž 19,3: Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky.
Ž 19,4: Není to řeč lidská, nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet.
Ž 19,5: Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. Bůh slunci na nebi postavil stan.
Ž 19,6: Ono jak ženich z komnaty vyjde, vesele jako rek, když běží k cíli.
Ž 19,7: Vychází na jednom okraji nebes, probíhá obloukem k druhému konci a nic se neskryje před jeho žárem.