Ž 18,5: Ovinuly mě provazy smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka,
Ž 18,6: provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti.
Ž 18,7: V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu.
Ž 18,8: Země se zachvěla, roztřásla se, hory v základech se hnuly, chvěly se před jeho plamenným hněvem.
Ž 18,9: Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí.
Ž 18,10: Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno.
Ž 18,11: Na cheruba usedl a letěl a vznášel se na perutích větru.
Ž 18,12: Temno učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe, temné vodstvo, mračna prachu.
Ž 18,13: Mračna se hnala před jeho jasem, krupobití a hořící uhlí.
Ž 18,14: Hospodin na nebi zaburácel, Nejvyšší vydal svůj hlas, krupobití a hořící uhlí.
Ž 18,15: Vyslal své šípy a rozehnal mračna, množstvím blesků je uvedl v zmatek.
Ž 18,16: Tu se objevila koryta vod, základy světa se obnažily, když jsi, Hospodine, zaútočil, když jsi zadul svým hněvivým dechem.
Ž 18,17: Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva.