Ž 145,1: Chvalozpěv Davidův. |(Álef)| Chci tě vyvyšovat, Bože můj a Králi, tvému jménu dobrořečit navěky a navždy.
Ž 145,2: |(Bét)| Po všechny dny ti chci dobrořečit a tvé jméno chválit navěky a navždy.
Ž 145,3: |(Gimel)| Veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, jeho velikost nelze vyzpytovat.
Ž 145,4: |(Dálet)| Všechna pokolení chválí tvoje skutky zpěvem, hlásají tvé bohatýrské činy.
Ž 145,5: |(Hé)| Tvoje velebnost je důstojná a slavná, chci přemýšlet o tvých divuplných dílech.
Ž 145,6: |(Vav)| Všichni budou mluvit o tvých mocných, bázeň vzbuzujících skutcích, i já budu vypravovat o tvé velikosti.
Ž 145,7: |(Zajin)| Budou šířit vše, co připomíná tvoji velkou dobrotivost, budou jásat, jak jsi spravedlivý.
Ž 145,8: |(Chet)| Hospodin je milostivý, plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný.
Ž 145,9: |(Tet)| Hospodin je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává.
Ž 145,10: |(Jod)| Kéž ti vzdají chválu, Hospodine, veškeré tvé skutky, kéž ti tvoji věrní dobrořečí,
Ž 145,11: |(Kaf)| ať hovoří o tvém slavném kralování, ať promluví o tvé bohatýrské síle,
Ž 145,12: |(Lámed)| aby lidem uváděli ve známost tvé bohatýrské činy a slávu a důstojnost království tvého.
Ž 145,13: |(Mém)| Tvoje království je království všech věků, tvoje vláda přečká všechna pokolení. |(Nún)| Ve všech svých slovech je Hospodin věrný, je svatý ve všech svých skutcích.
Ž 145,14: |(Sámek)| Hospodin podpírá všechny klesající a všechny sehnuté napřimuje.
Ž 145,15: |(Ajin)| Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm,
Ž 145,16: |(Pé)| otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije.
Ž 145,17: |(Cáde)| Hospodin je spravedlivý ve všech svých cestách, milosrdný ve všech svých skutcích.
Ž 145,18: |(Kóf)| Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově.
Ž 145,19: |(Réš)| Vyplňuje přání těch, kdo se ho bojí, slyší, když volají o pomoc, a zachrání je.
Ž 145,20: |(Šín)| Všechny, kdo ho milují, Hospodin ochraňuje, ale všechny svévolníky vyhlazuje.
Ž 145,21: |(Táv)| Z mých úst zazní chvála Hospodinu, jeho přesvatému jménu bude dobrořečit všechno tvorstvo navěky a navždy.
Ž 146,1: Haleluja. Chval, duše má, Hospodina!
Ž 146,2: Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu.
Ž 146,3: Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není.
Ž 146,4: Jeho duch odchází, on se vrací do své země, tím dnem berou za své jeho plány.
Ž 146,5: Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu,
Ž 146,6: jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším, co k nim patří, jenž navěky zachovává věrnost.
Ž 146,7: Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně.
Ž 146,8: Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté napřimuje, Hospodin miluje spravedlivé.
Ž 146,9: Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy, svévolným však mate cestu.
Ž 146,10: Hospodin bude kralovat věčně, Bůh tvůj, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja.
Ž 147,1: Haleluja. Je tak dobré Bohu našemu pět žalmy, rozkošná a líbezná je chvála.
Ž 147,2: Hospodin buduje Jeruzalém, shromažďuje rozehnané z Izraele,
Ž 147,3: uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje.
Ž 147,4: On určuje počet hvězd, on každou vyvolává jménem.
Ž 147,5: Velký je náš Pán, je velmi mocný, jeho myšlení obsáhnout nelze.
Ž 147,6: Hospodin se ujímá pokorných, svévolníky snižuje až k zemi.
Ž 147,7: Pějte Hospodinu píseň díků, zpívejte našemu Bohu žalmy při citeře,
Ž 147,8: tomu, který zahaluje nebe mračny, který připravuje zemi deště, který dává na horách růst trávě,
Ž 147,9: tomu, který zvířatům potravu dává, i krkavčím mláďatům, když křičí.
Ž 147,10: Netěší ho síla koně, nemá zalíbení v svalech muže.
Ž 147,11: Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo čekají na jeho milosrdenství.
Ž 147,12: Jeruzaléme, chval zpěvem Hospodina, chval, Sijóne, svého Boha!
Ž 147,13: On upevnil závory v tvých branách, požehnal tvým synům v tobě.
Ž 147,14: Na tvém území ti zjednal pokoj, bělí pšeničnou tě sytí.
Ž 147,15: Na zem vysílá svůj výrok, rychle běží jeho slovo.
Ž 147,16: Dává sníh jak vlnu, sype jíní jako popel.
Ž 147,17: Rozhazuje kroupy jako sousta chleba, kdo odolá jeho mrazu?
Ž 147,18: Sešle slovo své a taje, káže vát větru a plynou vody.
Ž 147,19: Oznámil své slovo Jákobovi, nařízení svá a soudy Izraeli.
Ž 147,20: Tak žádnému z pronárodů neučinil, jeho soudy nepoznaly. Haleluja.
Ž 148,1: Haleluja. Chvalte Hospodina z nebes, chvalte ho ve výšinách!
Ž 148,2: Chvalte ho, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy.
Ž 148,3: Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy.
Ž 148,4: Chvalte ho, nebesa nebes, rovněž vody nad nebesy,
Ž 148,5: chvalte Hospodinovo jméno! Vždyť on přikázal, a bylo to stvořeno,
Ž 148,6: on tomu dal povstat navěky a navždy, nařízení, které vydal, nepomine.
Ž 148,7: Ze země ať chválí Hospodina netvoři a všechny propastné tůně,
Ž 148,8: oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, který plní jeho slovo,
Ž 148,9: horstva a všechny pahorky, ovocné stromy a všechny cedry,
Ž 148,10: zvěř a všechna dobytčata, plazi, okřídlené ptactvo,
Ž 148,11: králové země a všechny národy, vladaři a všichni soudci země,
Ž 148,12: jinoši i panny, starci i mladí.
Ž 148,13: Ať chválí Hospodinovo jméno, pouze jeho jméno je vyvýšené, jeho velebnost je nad zemí i nebem.
Ž 148,14: Vyvýšil roh svého lidu k chvále všech svých věrných, synů Izraele, lidu, který je mu blízký. Haleluja.