Ž 139,7: Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?
Ž 139,8: Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.
Ž 139,9: I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,
Ž 139,10: tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.
Ž 139,11: Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.
Ž 139,12: Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.