Ž 139,1: Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.
Ž 139,2: Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.
Ž 139,3: Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.
Ž 139,4: Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.
Ž 139,5: Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.
Ž 139,6: Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.
Ž 139,7: Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?
Ž 139,8: Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.
Ž 139,9: I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,
Ž 139,10: tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.