Ž 132,1: Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči,
Ž 132,2: jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu:
Ž 132,3: "Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože,
Ž 132,4: očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí,
Ž 132,5: dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!"
Ž 132,6: A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích.
Ž 132,7: Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou.
Ž 132,8: Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci!
Ž 132,9: Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají.
Ž 132,10: Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného.
Ž 132,11: Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost - nevezme to nazpět: "Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn.
Ž 132,12: Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu."
Ž 132,13: Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo:
Ž 132,14: "To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím.
Ž 132,15: Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem.
Ž 132,16: Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat.
Ž 132,17: Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo.
Ž 132,18: Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit."