Ž 130,1: Poutní píseň. Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine,
Ž 130,2: Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.
Ž 130,3: Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?
Ž 130,4: Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.
Ž 130,5: Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo.
Ž 130,6: Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru.
Ž 130,7: Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení,
Ž 130,8: on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.