Ž 120,1: Poutní píseň. K Hospodinu v soužení jsem volal, on mi odpověděl.
Ž 120,2: Hospodine, vysvoboď mě od zrádných rtů, od jazyka záludného.
Ž 120,3: Co ti patří, co tě stihne, záludný jazyku?
Ž 120,4: Ostré šípy bohatýra, žhoucí kručinkové uhle.
Ž 120,5: Běda mi, musím dlít jako host v Mešeku, pobývat při stanech Kédarců!
Ž 120,6: Pobývám už dlouho u toho, kdo nenávidí pokoj.
Ž 120,7: Promluvím-li o pokoji, oni odpovědí válkou.
Ž 121,1: Píseň k pouti. Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?
Ž 121,2: Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.
Ž 121,3: Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání.
Ž 121,4: Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.
Ž 121,5: Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici.
Ž 121,6: Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc.
Ž 121,7: Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život.
Ž 121,8: Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.
Ž 122,1: Poutní píseň, Davidova. Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!
Ž 122,2: A naše nohy již stojí ve tvých branách, Jeruzaléme.
Ž 122,3: Jeruzalém je zbudován jako město semknuté v jediný celek.
Ž 122,4: Tam nahoru vystupují kmeny, Hospodinovy to kmeny, Izraeli na svědectví, vzdát Hospodinovu jménu chválu.
Ž 122,5: Tam jsou postaveny soudné stolce, stolce Davidova domu.
Ž 122,6: Vyprošujte Jeruzalému pokoj: Kéž v klidu žijí ti, kdo tě milují!
Ž 122,7: Kéž je na tvých valech pokoj, kéž se tvé paláce těší klidu!
Ž 122,8: Pro své bratry, pro své druhy vyhlašuji: "Budiž v tobě pokoj!"
Ž 122,9: Pro dům Hospodina, našeho Boha, usiluji o tvé dobro.
Ž 123,1: Poutní píseň. Pozvedám své oči k tobě, jenž v nebesích trůníš.
Ž 123,2: Hle, jak oči služebníků k rukám jejich pánů, jako oči služebnice k rukám její paní, tak vzhlížejí naše oči k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje.
Ž 123,3: Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi! Dosyta jsme zakusili pohrdání.
Ž 123,4: Naše duše už dosyta zakusila posměchu sebejistých a pohrdání pyšných.
Ž 124,1: Poutní píseň, Davidova. Kdyby sám Hospodin nebyl při nás - Izrael ať řekne -,
Ž 124,2: kdyby sám Hospodin nebyl při nás, když proti nám povstali lidé,
Ž 124,3: zaživa by nás tehdy zhltli v hněvu, jímž proti nám vzpláli.
Ž 124,4: Tehdy by nás zatopily vody, dravý proud by se přes nás valil,
Ž 124,5: tehdy by se přes nás převalily vzduté vody.
Ž 124,6: Požehnán buď Hospodin, že za kořist nás nedal jejich zubům!
Ž 124,7: Unikli jsme jako ptáče z osidla lovců. Osidlo je protrženo, unikli jsme!
Ž 124,8: Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi.
Ž 125,1: Poutní píseň. Kdo doufají v Hospodina, jsou jak hora Sijón: nepohne se, strmí věčně.
Ž 125,2: Kolem Jeruzaléma jsou hory, kolem svého lidu je Hospodin, nyní i navěky.
Ž 125,3: Nesetrvá žezlo zvůle na údělu spravedlivých, aby snad nevztáhli spravedliví své ruce k podlostem.
Ž 125,4: Hospodine, prokaž dobro dobrým, těm, kdo mají přímé srdce!
Ž 125,5: Ale ty, kdo uhýbají na své křivolaké stezky, zažene Hospodin s pachateli ničemností. Pokoj s Izraelem!
Ž 126,1: Poutní píseň. Když Hospodin úděl Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu.
Ž 126,2: Tehdy naše ústa naplnil smích a náš jazyk plesal. Tehdy se říkalo mezi pronárody: "Hospodin s nimi učinil velké věci."
Ž 126,3: Hospodin s námi učinil velké věci, radovali jsme se.
Ž 126,4: Hospodine, změň náš úděl, jako měníš potoky na jihu země!
Ž 126,5: Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet.
Ž 126,6: S pláčem nyní chodí, kdo rozsévá, s plesáním však přijde, až ponese snopy.
Ž 127,1: Poutní píseň, Šalomounova. Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.
Ž 127,2: Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.
Ž 127,3: Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, mzdou od něho plod lůna.
Ž 127,4: Čím jsou šípy v ruce bohatýra, tím jsou synové zplození v mládí.
Ž 127,5: Blaze muži, který jimi naplnil svůj toulec! Nebudou zahanbeni, až budou v bráně jednat s nepřáteli.
Ž 128,1: Poutní píseň. Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo chodí po jeho cestách!
Ž 128,2: Co rukama vytěžíš, budeš i jíst. Blaze tobě, bude s tebou dobře.
Ž 128,3: Tvá žena bude jak plodná réva uvnitř tvého domu, tvoji synové jak olivové ratolesti kolem tvého stolu.
Ž 128,4: Hle, jak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina.
Ž 128,5: Hospodin ať požehná ti ze Sijónu, abys viděl dobro Jeruzaléma po všechny dny svého žití,
Ž 128,6: abys uviděl syny svých synů. Pokoj s Izraelem!
Ž 129,1: Poutní píseň. Jak často mě už od mládí sužovali - Izrael ať řekne -,
Ž 129,2: jak často mě už od mládí sužovali, ale nepřemohli.
Ž 129,3: Po zádech mi orali oráči, vyorali dlouhé brázdy.
Ž 129,4: Hospodin je spravedlivý, postraňky těch svévolníků přeťal.
Ž 129,5: S hanbou zpět ať táhnou všichni, kteří nenávidí Sijón!
Ž 129,6: Ať jsou jak tráva na střechách, ta uschne dřív, než je vytrhána.
Ž 129,7: Jí si ten, kdo žne, dlaň nenaplní, ani náruč ten, jenž sbírá snopy.
Ž 129,8: Neřeknou jim ti, kdo půjdou kolem: "Požehnání Hospodinovo buď s vámi! Žehnáme vám v Hospodinově jménu."
Ž 130,1: Poutní píseň. Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine,
Ž 130,2: Panovníku, vyslyš můj hlas! Kéž tvé ucho pozorně vyslechne moje prosby.
Ž 130,3: Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?
Ž 130,4: Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.
Ž 130,5: Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo.
Ž 130,6: Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru.
Ž 130,7: Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení,
Ž 130,8: on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí.
Ž 131,1: Poutní píseň, Davidova. Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu,
Ž 131,2: nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše.
Ž 131,3: Čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky.
Ž 132,1: Poutní píseň. Hospodine, rozpomeň se na Davida, na veškerou jeho usilovnou péči,
Ž 132,2: jak se zapřisáhl Hospodinu, zavázal se slibem Přesilnému Jákobovu:
Ž 132,3: "Nevejdu do stanu svého domu, nevstoupím na rohož svého lože,
Ž 132,4: očím nedopřeji spánku ani víčkům podřímnutí,
Ž 132,5: dokud nenaleznu Hospodinu místo, příbytek Přesilnému Jákobovu!"
Ž 132,6: A hle, v Efratě jsme o ní uslyšeli, našli jsme ji na Jaarských polích.
Ž 132,7: Vstupme do jeho příbytku, klanějme se před podnožím jeho nohou.
Ž 132,8: Povstaň, Hospodine, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci!
Ž 132,9: Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost, tvoji věrní ať plesají.
Ž 132,10: Pro Davida, svého služebníka, neodmítej svého pomazaného.
Ž 132,11: Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost - nevezme to nazpět: "Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn.
Ž 132,12: Dodrží-li tvoji synové mou smlouvu i toto mé svědectví, jemuž je budu učit, navždy budou též jejich synové sedat na tvém trůnu."
Ž 132,13: Hospodin si totiž zvolil Sijón, zatoužil jej mít za sídlo:
Ž 132,14: "To je místo mého odpočinku navždy, usídlím se tady, neboť po něm toužím.
Ž 132,15: Jeho stravě budu hojně žehnat, jeho ubožáky budu sytit chlebem.
Ž 132,16: Jeho kněžím dám za oděv spásu, jeho věrní budou zvučně plesat.
Ž 132,17: Zde dám pučet Davidovu rohu, svému pomazanému budu pečovat o planoucí světlo.
Ž 132,18: Jeho nepřátelům dám za oděv hanbu, ale na něm se bude jeho čelenka třpytit."
Ž 133,1: Poutní píseň, Davidova. Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně!
Ž 133,2: Jako výborný olej na hlavě, jenž kane na vous, na vous Áronovi, kane mu na výstřih roucha.
Ž 133,3: Jak chermónská rosa, která kane na sijónské hory. Tam udílí Hospodin své požehnání, život navěky.
Ž 134,1: Poutní píseň. Dobrořečte Hospodinu, všichni Hospodinovi služebníci, kteří stojíte v Hospodinově domě za nočního času.
Ž 134,2: Pozvedejte ruce ke svatyni, dobrořečte Hospodinu!
Ž 134,3: Hospodin ti žehnej ze Sijónu; on učinil nebesa i zemi.