Ž 119,1: |(Álef)| Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.
Ž 119,2: Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem.
Ž 119,3: Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou.
Ž 119,4: Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala.
Ž 119,5: Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení.
Ž 119,6: Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání.
Ž 119,7: Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům.
Ž 119,8: Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj!
Ž 119,9: |(Bét)| Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova.
Ž 119,10: Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání.
Ž 119,11: Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.
Ž 119,12: Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Ž 119,13: Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst.
Ž 119,14: Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění.
Ž 119,15: O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky.
Ž 119,16: Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo.
Ž 119,17: |(Gimel)| Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova.
Ž 119,18: Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.
Ž 119,19: Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání.
Ž 119,20: V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době.
Ž 119,21: Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání.
Ž 119,22: Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám.
Ž 119,23: I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních,
Ž 119,24: tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci.
Ž 119,25: |(Dálet)| Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova.
Ž 119,26: Vyprávěl jsem o svých cestách - tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Ž 119,27: Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech.
Ž 119,28: Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova.
Ž 119,29: Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj.
Ž 119,30: Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy.
Ž 119,31: Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben!
Ž 119,32: Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost.
Ž 119,33: |(Hé)| Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat.
Ž 119,34: Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem.
Ž 119,35: Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji.
Ž 119,36: Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti.
Ž 119,37: Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život.
Ž 119,38: Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni.
Ž 119,39: Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé.
Ž 119,40: Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život.
Ž 119,41: |(Vav)| Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl,
Ž 119,42: a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo.
Ž 119,43: Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud.
Ž 119,44: Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy.
Ž 119,45: Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji.
Ž 119,46: O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben.
Ž 119,47: Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval.
Ž 119,48: Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních.
Ž 119,49: |(Zajin)| Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil.
Ž 119,50: Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život.
Ž 119,51: Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím.
Ž 119,52: Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu.
Ž 119,53: Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon.
Ž 119,54: Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem.
Ž 119,55: V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím.
Ž 119,56: Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat.
Ž 119,57: |(Chet)| Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov.
Ž 119,58: O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl.
Ž 119,59: Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy.
Ž 119,60: Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat.
Ž 119,61: Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon.
Ž 119,62: Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy.
Ž 119,63: Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží.
Ž 119,64: Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Ž 119,65: |(Tet)| Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine.
Ž 119,66: Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím.
Ž 119,67: Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl.
Ž 119,68: Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Ž 119,69: Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem.
Ž 119,70: Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením.
Ž 119,71: Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením.
Ž 119,72: Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra.
Ž 119,73: |(Jod)| Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním.
Ž 119,74: Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo.
Ž 119,75: Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou.
Ž 119,76: Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl.
Ž 119,77: Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
Ž 119,78: Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím.
Ž 119,79: Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají.
Ž 119,80: Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben.
Ž 119,81: |(Kaf)| Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo.
Ž 119,82: Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš?
Ž 119,83: Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl.
Ž 119,84: Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud?
Ž 119,85: Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon.
Ž 119,86: Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz!
Ž 119,87: Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím.
Ž 119,88: Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet.
Ž 119,89: |(Lámed)| Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.
Ž 119,90: Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.
Ž 119,91: Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci.
Ž 119,92: Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul.
Ž 119,93: Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život.
Ž 119,94: Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji.
Ž 119,95: Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím.
Ž 119,96: Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor.
Ž 119,97: |(Mém)| Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.
Ž 119,98: Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje.
Ž 119,99: Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích.
Ž 119,100: Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám.
Ž 119,101: Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova.
Ž 119,102: Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu.
Ž 119,103: Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa.
Ž 119,104: Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu.
Ž 119,105: |(Nún)| Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
Ž 119,106: Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů.
Ž 119,107: Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život.
Ž 119,108: Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům.
Ž 119,109: Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon.
Ž 119,110: Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil.
Ž 119,111: Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce.
Ž 119,112: V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků.
Ž 119,113: |(Sámek)| Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon.
Ž 119,114: Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo.
Ž 119,115: Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha.
Ž 119,116: Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj.
Ž 119,117: Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení.
Ž 119,118: Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou.
Ž 119,119: Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví.
Ž 119,120: Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů.
Ž 119,121: |(Ajin)| Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují.
Ž 119,122: Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali.
Ž 119,123: Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti.
Ž 119,124: Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Ž 119,125: Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví.
Ž 119,126: Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje.
Ž 119,127: Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí.
Ž 119,128: Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu.
Ž 119,129: |(Pé)| Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává.
Ž 119,130: Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.
Ž 119,131: Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních.
Ž 119,132: Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno.
Ž 119,133: Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne.
Ž 119,134: Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet.
Ž 119,135: Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
Ž 119,136: Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon.
Ž 119,137: |(Cáde)| Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech.
Ž 119,138: Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda.
Ž 119,139: Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova.
Ž 119,140: Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval.
Ž 119,141: Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl.
Ž 119,142: Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda.
Ž 119,143: Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením.
Ž 119,144: Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít.
Ž 119,145: |(Kóf)| Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat.
Ž 119,146: Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet.
Ž 119,147: Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo.
Ž 119,148: Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl.
Ž 119,149: Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život.
Ž 119,150: Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého.
Ž 119,151: Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda.
Ž 119,152: Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ.
Ž 119,153: |(Réš)| Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám.
Ž 119,154: Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl.
Ž 119,155: Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení.
Ž 119,156: Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život.
Ž 119,157: Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím.
Ž 119,158: Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl.
Ž 119,159: Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život.
Ž 119,160: To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný.
Ž 119,161: |(Šín)| Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova.
Ž 119,162: Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist.
Ž 119,163: Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon.
Ž 119,164: Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy.
Ž 119,165: Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou.
Ž 119,166: S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním.
Ž 119,167: Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval.
Ž 119,168: Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty.
Ž 119,169: |(Táv)| Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova.
Ž 119,170: Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl.
Ž 119,171: Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš.
Ž 119,172: Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá.
Ž 119,173: Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil.
Ž 119,174: Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
Ž 119,175: Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy.
Ž 119,176: Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!