Ž 107,1: Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!
Ž 107,2: Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka,
Ž 107,3: které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře.
Ž 107,4: Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli.
Ž 107,5: Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí.
Ž 107,6: A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně:
Ž 107,7: sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla.
Ž 107,8: Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
Ž 107,9: dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí.
Ž 107,10: Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení,
Ž 107,11: neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího.
Ž 107,12: Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc.
Ž 107,13: A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:
Ž 107,14: vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta.
Ž 107,15: Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
Ž 107,16: rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil.
Ž 107,17: Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni.
Ž 107,18: Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti.
Ž 107,19: A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně:
Ž 107,20: seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy.
Ž 107,21: Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,
Ž 107,22: ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích.
Ž 107,23: Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách,
Ž 107,24: spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině.
Ž 107,25: Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití.
Ž 107,26: Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu.
Ž 107,27: V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích.
Ž 107,28: A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně:
Ž 107,29: utišil tu bouři, ztichlo vlnobití.
Ž 107,30: Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli.
Ž 107,31: Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,
Ž 107,32: ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí!
Ž 107,33: Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry,
Ž 107,34: v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí.
Ž 107,35: Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla.
Ž 107,36: Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží.
Ž 107,37: Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou.
Ž 107,38: Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo.
Ž 107,39: Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí,
Ž 107,40: když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot.
Ž 107,41: Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi lidu rozmnožil jak ovce.
Ž 107,42: Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa.
Ž 107,43: Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!