Ž 105,8: Věčně pamatuje na svou smlouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení.
Ž 105,9: Uzavřeli ji s Abrahamem, přísahou ji stvrdil Izákovi,
Ž 105,10: stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou:
Ž 105,11: "Dám ti kenaanskou zemi za dědičný úděl!"
Ž 105,12: Na počet jich byla malá hrstka, byli tam jen hosty.
Ž 105,13: Putovali od jednoho pronároda ke druhému, z jednoho království dál k jinému lidu.
Ž 105,14: On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim i krále:
Ž 105,15: "Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!"
Ž 105,16: Než přivolal na zemi hlad, než každou hůl chleba zlomil,
Ž 105,17: vyslal už před nimi muže, Josefa, který byl prodán do otroctví.
Ž 105,18: Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal,
Ž 105,19: až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila.
Ž 105,20: Poslal pro něj král a pout ho zbavil, vládce národů ho osvobodil.
Ž 105,21: Učinil ho pánem svého domu, vládcem veškerého svého jmění,
Ž 105,22: aby jeho velmože k sobě připoutal a moudrosti učil jeho starce.
Ž 105,23: Pak přišel Izrael do Egypta, v zemi Chámově byl Jákob hostem.
Ž 105,24: Hospodin velice rozplodil svůj lid, dopřál mu, aby zdatností předčil protivníky,
Ž 105,25: jejichž srdce změnil, takže začali jeho lid nenávidět a záludně jednat s jeho služebníky.
Ž 105,26: Poslal k nim Mojžíše, svého služebníka, s Áronem, jehož si zvolil.
Ž 105,27: Jeho znamení jim předváděli, zázraky v Chámově zemi.
Ž 105,28: Seslal temnotu a zatmělo se, a nikdo se neodvážil vzepřít jeho slovu.
Ž 105,29: Jejich vody proměnil v krev, ryby nechal leknout.
Ž 105,30: V zemi se jim vyrojila žabí havěť, nalezla i do královských komnat.
Ž 105,31: Rozkázal a přiletěly mouchy a na celé jejich území komáři.
Ž 105,32: Přívaly dešťů jim změnil v krupobití, ohnivými plameny bil jejich zemi.
Ž 105,33: Potloukl jim vinice a fíkovníky, v jejich území polámal stromy.
Ž 105,34: Rozkázal a snesly se kobylky, nesčetné roje žravého hmyzu.
Ž 105,35: Sežraly jim vše, co v zemi rostlo, sežraly jim plody polí.
Ž 105,36: Všechno prvorozené jim v zemi pobil, každou prvotinu jejich plodné síly.
Ž 105,37: Ale své vyvedl se stříbrem a zlatem, nikdo z jejich kmenů neklopýtl.
Ž 105,38: Egypt se radoval, že už táhnou, neboť strach z nich na něj padl.
Ž 105,39: Jako závěs rozestíral oblak, ohněm svítíval jim v noci.
Ž 105,40: Žádali a přihnal jim křepelky, chlebem nebeským je sytil.
Ž 105,41: Otevřel skálu a vody tekly proudem, valily se jako řeka vyprahlými kraji.
Ž 105,42: Neboť pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého služebníka.
Ž 105,43: Vyvedl svůj lid - a veselili se, svoje vyvolené - a plesali.
Ž 105,44: Daroval jim země pronárodů, výsledek námahy národů obdrželi,
Ž 105,45: aby dbali na jeho nařízení a zachovávali jeho zákony. Haleluja.