Ž 104,1: Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností.
Ž 104,2: Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu.
Ž 104,3: Mezi vodami si kleneš síně, z mračen si vůz činíš a vznášíš se na perutích větru.
Ž 104,4: Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy.
Ž 104,5: Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy.
Ž 104,6: Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. Nad horami stály vody;
Ž 104,7: pohrozils a na útěk se daly, rozutekly se před tvým hromovým hlasem.
Ž 104,8: Když vystoupila horstva, klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil.
Ž 104,9: Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi.
Ž 104,10: Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou.
Ž 104,11: Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň.
Ž 104,12: Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech.
Ž 104,13: Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla.
Ž 104,14: Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb.
Ž 104,15: Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly.
Ž 104,16: Hospodinovy stromy se sytí vláhou, libanónské cedry, které on zasadil.
Ž 104,17: A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp.
Ž 104,18: Horské štíty patří kozorožcům, skaliska jsou útočištěm pro damany.
Ž 104,19: Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit.
Ž 104,20: Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří;
Ž 104,21: lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy.
Ž 104,22: Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku.
Ž 104,23: Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera.
Ž 104,24: Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů.
Ž 104,25: Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých,
Ž 104,26: plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl.
Ž 104,27: A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm;
Ž 104,28: rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým.
Ž 104,29: Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí.
Ž 104,30: Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země.
Ž 104,31: Hospodinova sláva potrvá věčně! Hospodin se bude radovat ze svého díla.
Ž 104,32: Shlédne na zemi a ta se třese, dotkne se hor a kouří se z nich.
Ž 104,33: Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu.
Ž 104,34: Kéž mu je příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost.
Ž 104,35: Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja.