Ž 10,1: |(Lámed)| Hospodine, proč jen stojíš v dáli, v dobách soužení se skrýváš?
Ž 10,2: Ponížený je pro zpupnost svévolníka v jednom ohni. Ať se zapletou v těch piklech, které vymýšlejí!
Ž 10,3: Když svévolník chválí, pak jen pro své choutky, když chamtivec dobrořečí, znevažuje Hospodina.
Ž 10,4: |(Nún)| Svévolník ve zpupném hněvu říká: "Bůh nic nevypátrá, Bůh tu není." Odtud všechny jeho pikle.
Ž 10,5: Úspěšné jsou jeho cesty v každé době, vysoko jsou od něho tvé soudy, soptí proti všem svým protivníkům.
Ž 10,6: Říkává si v srdci: "Mnou nic neotřese. Z pokolení do pokolení mě nepotká nic zlého."
Ž 10,7: |(Pé)| V ústech má jen samou kletbu, lest a útisk, na jazyku trápení a ničemnosti.
Ž 10,8: Na nádvořích číhá na čekané, v skrýších vraždí nevinného, |(Ajin)| jeho oči pasou po bezbranném.
Ž 10,9: Číhá v úkrytu jak v houští lev, číhá na poníženého, aby se ho zmocnil, zmocnil se ho, do sítě ho vtáhl.
Ž 10,10: Plíží se a krčí a bezbranní upadají do jeho spárů.
Ž 10,11: Říkává si v srdci: "Bůh vše zapomíná, skryl svou tvář, nikdy nic neuvidí."
Ž 10,12: |(Kóf)| Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované!
Ž 10,13: Smí svévolník znevažovat Boha, říkat si v srdci: "Ty nic nevypátráš?"
Ž 10,14: |(Réš)| Ty však vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou. Bezbranný se spoléhá na tebe, sirotkovi poskytuješ pomoc.
Ž 10,15: |(Šín)| Přeraz paži svévolníka, paži zlého. Jeho svévoli vypátráš, nic ti neunikne.
Ž 10,16: Hospodin je Králem navěky a navždy, pronárody zmizí z jeho země.
Ž 10,17: |(Táv)| Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho,
Ž 10,18: zjednáš právo sirotkovi, právo zdeptanému; člověk na zemi už nebude vzbuzovat strach.